Zatímco pravice oroduje za paralyzované obce, které nemohou plánovat svůj rozvoj, protože církevní pozemky a nemovitosti jsou v jejich katastrech už dvě desetiletí zablokovány kvůli odsouvaným církevním restitucím, levice se ptá, nač církve vlastně ten majetek potřebují, zda s ním budou umět hospodařit a jestli jim ho případně nějaký ten „šibal“ nevyfoukne. Sociální demokracie teď navrhuje, aby se z církevního majetku vytvořilo cosi jako veřejnoprávní fond, jako tomu prý bylo v minulosti. Konsensus existuje naproti tomu mezi lidem: naprostá většina veřejnosti je přesvědčena, že církvím se nic vracet nemá. Zvlášť teď, když nejsou peníze už ani na policii, hasiče nebo záchranáře. Tak proč zrovna teď vytahovat něco, co už přes dvacet let leží u ledu?!
Přinejmenším na tuhle poslední otázku je odpověď jasná: pokud v parlamentu zákon neprojde, rozplyne se i perspektiva, že se církve časem budou o sebe starat samy. Doposud platí duchovní stát, ale podle zákona o církvích a náboženských společnostech mu přibude po roce 2012 i financování církví a společností, kterých se konfiskování majetku netýkalo. Jedná se o nové náboženské společnosti, pramenící z islámu, budhismu, hinduismu, a podobně.
A protože jsme v Česku, nejsou vyloučeny ani takové bizarnosti, jako je například „pivní církev“. Ta má podle poslance Bendy ve svých stanovách, že duchovním je každý její člen, a už si požádala o registraci. Jak Benda dodal, kdyby k ní náhodou došlo, tak by podle stávající listiny nezbývalo státu nic jiného než platit každého, kdo se k ní přihlásí.
V reálu to stěží hrozí, protože by se na příslušném úřadě sotva našel šílenec, který by tuhle pivní recesi vzal vážně. Podobné projekty ve serióznějším rouše by však zaregistrovány být mohly, zvlášť v zemi, proslulé korupcí.
Na platy duchovních jde dnes ze státní poklady miliarda a půl ročně. Podle arcibiskupa Duky vynáší ale církevní majetek těm, kteří ho spravují, rok co rok čtyři miliardy. Což, jak Dominik Duka dodává, rozhodně neznamená, že by církve chtěly všechno. Je ale nutné se podle jeho slov dohodnout tak, abychom mohly existovat církve i jejich instituce. Na mysli měl stovku církevních škol, které nemají investiční zdroje, takže se samofinancují. Ale také charitní domovy a zařízení, které jsou teď pod kraji a dostávají se kvůli financování pravidelně do problémů. S církevním rozpočtem, tvrdí Dominik Duka, je to dnes tak, že z 53 procent si věřící církev platí sami. To znamená, že žádný ateista nebo nevěřící člověk nemůže říkat, že to platí ze svých peněz. Teprve zbytek dodává stát z části výnosu vyvlastněného církevního majetku.
Je to víc než dvacet let, co stát uzavřel s církvemi gentlemanskou dohodu, podle níž měly být do vyřešení restitucí platy duchovních a na stejné úrovni jako mzdy středoškolských učitelů. Ve skutečnosti ale dostávají duchovní jen asi dvě třetiny průměrného platu. Zbývá dodat, že církve daly v uplynulém dvacetiletí najevo solidaritu v míře, která je obdivuhodná. Bylo by na čase ji alespoň zčásti opětovat.
Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: rozhlas.cz
