Jak to pak dopadne, je otázka. Jak poznamenal předseda Ekumenické rady církví Joel Ruml, už dávno totiž nejde o vyrovnání s církvemi. Záměrem je udělat z toho téma před krajskými volbami. 

Že by to mohl být pro voliče tahák, je jasné předem: v zemi, kde je praktikujících věřících pár procent, a navíc v dobách krize, kdy se šetří, kde se dá, je představa mnoha desítek miliard, vyplácených v průběhu nadcházejících let ze státní pokladny církvím, krajně nepopulární. Především se ale tady už od Husových dob traduje, že církve, a zvláště pak ta katolická, mají být chudé. Neméně rozšířená je i představa Vatikánu jako zahraniční centrály, apriori nepřející českým národním zájmům. 

Když před hlasováním o církevních restitucích hřímal komunistický poslanec Grebeníček od řečnického pultu sněmovny, že „preláti chtějí jen vliv a mamon“, mohlo to sice některým poslancům, jako například Janu Husákovi z TOP09, právem připadat jako „rétorika 50. let, kdy komunisti zavírali kněze“, ale mezi voliči – a zdaleka ne jen těmi, kteří volí KSČM – by to mohlo zabrat. 

Nejedná se totiž jen o dědictví totality: podezřívavost vůči katolické církvi a Vatikánu stála i u kolébky první republiky, byla například jednou z příčin vzniku církve československé husitské jako pokusu o státní církev podle britského vzoru, jejíž kněží a věřící se tenkrát rekrutovali především z řad katolíků. Residua těchto postojů jsou dodnes živá. Jsou příčinou nejen toho, že se otázka restitucí církevního majetku bezúspěšně řeší už dvacet let. Jsou i důvodem, proč je Česká republika jedinou evropskou zemí s převážně katolickou tradicí, která nemá vztahy s Vatikánem upravené dohodou.  

Některé země, kde je většina evangelíků, sice smlouvu nemají, ale například Estonsko ji uzavřelo. S Vatikánem mají dohodu dokonce některé muslimské země, jako je Kazachstán. Na papíře sice dohoda mezi ČR a Svatým stolcem existuje od roku 2003, ale je u ledu, protože ji parlament tehdy neschválil s tím, že je pro ČR nevýhodná a narušuje rovnoprávnost církví. 

Podobný osud teď hrozí i kompromisu ohledně majetkového vyrovnání, který se vládě podařilo po dvaceti letech
vleklých jednání dojednat se 17 církvemi. A na který netrpělivě čeká řada obcí, v jejíchž katastrech leží církevní majetek, zablokovaný kvůli zamýšleným restitucím od počátku 90. let zákonem o půdě. Nehledě na to, že vyřešení majetkového vyrovnání s církvemi žádal už před časem i Ústavní soud. 

Pokud ovšem parlamentní strany, jak tomu mnohé nasvědčuje, skutečně obětují církevní restituce volební kampani před krajskými volbami, nezůstane to pro státní pokladnu bez následků. Církve včetně platů duchovních bude i nadále financovat stát. Napříště ovšem včetně těch, kterých se poválečné konfiskování majetku netýkalo: tedy i církví a náboženských společností, ustavených v ČR po roce 1989. Těch je tady už teď zaregistrováno 16 a u dalších tří registrační řízení probíhá.

Publikováno se souhlasem vydavatele.

Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.