S přehledem v téhle kategorii, podle dostupných informací, vede ruské konsorcium zvané MIR: jeho 14 beden s dokumentací o 80 tisících stranách prý vážilo skoro jednu tunu. To takový americký Westinghouse sice dopravil do budovy ČEZu také 14 krabic, ale v nich bylo jen 12 tisíc stran, a ty to dotáhly všeho všudy na chabých 250 kilo. Jak v téhle soutěži dopadla francouzská Areva, ČTK neuvedla.

Zato ale citovala šéfa Arevy pro ČR Thomase Eprona s těžkotonážním výrokem, že během výstavby dvou bloků v Temelíně očekává vznik více než 10 tisíc pracovních míst.

Bohužel nedodal, kde. Lze to snad jen vytušit z jeho dalšího výroku, že až 70 procent prací dostanou prý tuzemské firmy. Což ovšem deklarují i ostatní dva uchazeči. Třeba ruský MIR se chce o zakázku ČEZu za 200 až 300 miliard korun podělit hned s 350 českými podniky, což prý přinese do zdejší státní pokladny 38 miliard korun. Kam půjde zisk oněch tuzemských firem, je ovšem otázka. Tak například jeden ze tří členů ruského konsorcia, Škoda Jaderné strojírenství, sice vystupuje jako česká firma, ale je od roku 2004 v rukou ruské skupiny OMZ Group. Kontrolu nad tímto seskupením má Gazprom, a tím nepřímo ruská federace. Je to výsledek privatizace tzv. „českou cestou“, kdy po volbách v roce 1992 spadly předjednané smlouvy s francouzským Framatomem pod stůl a přednost dostal český manažér Soudek.

Na informace o obsahu nabídek si teď česká veřejnost bude zřejmě muset počkat až do konce roku: tak dlouho prý ČEZu potrvá, než ty desetitisíce stran, vyráběné štáby odborníků několik let, pořádně prostuduje. Ani pak ale nebude jasno, protože tři zájemci o výstavbu dalších dvou temelínských reaktorů musí dostat možnost své nabídky ještě doplnit. Takže s výběrem vítěze a podpisem smlouvy nepočítá ČEZ dřív než za rok a půl. Další tři roky pak zaberou stavební a jiná povolení, takže stavět by se mělo začít někdy v roce 2017. Hotovo prý bude za dalších osm let, tedy v roce 2025. Jak to v té době bude v Evropě, a potažmo i u nás vypadat, je ovšem otázka, na kterou se v dnešní krizí zmítané době těžko hledá odpověď.

Jisté je jen to, že spolehnout se na momentální ujišťování zdejších politiků, že jaderné bloky v Temelíně bude přece financovat „soukromá firma ČEZ“, a nikoli Česká republika, by bylo značně naivní. Jaderné elektrárny jsou vždycky politickým rozhodnutím: už proto, že žádná pojišťovna na světě nepokryje při eventuální havárii všechny škody, které mohou vzniknout. Na to je riziko atomu prostě příliš obrovské – jak jsme to ostatně názorně viděli v Japonsku.

Na bedrech státu ovšem zůstane nejen odstraňování případných škod. V Německu vypočítal Greenpeace, že jen do roku 2010 tam obdržel atomový průmysl na přímých i skrytých subvencích od státu 200 miliard euro. Ať už na úlevách na daních, nebo při podpoře jaderného výzkumu.

I u nás už si atomová lobby stěžuje, jak jsme ztratili „jaderné know how“, takže nebudeme mít na zdejší smělé plány rozvoje jaderné energetiky lidi. O nápravu se prý má postarat stát. I to jsou ovšem náklady, které je do mamutího projektu, nemajícího ve střední Evropě obdoby, nezbytné započítat. A to je jenom začátek. 

Publikováno se souhlasem vydavatele.

Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu 6 Názory a argumenty