Vždyť kdyby nebylo Ruska a Rusů, kteří zmařili Hitlerův sen o vymýcení Čechů hned po Židech, on by se býval nenarodil a nemusel by se teď obtěžovat vysvětlovánim, jakou osobou to třeba  pro STB vlastně byl? Jestli pověřovanou nebo prověřovanou? Nebo proč,  u paroma, tu jeho přezdívka Plavec z jeho osobního spisu někam nezakopali? A proč vůbec celý ten spis, krucinálfagot, idioti včas nespálili? Prokristapána, vždyť času na to bylo habaděj, ne? A teď se do toho samozřejmě vrtá, jak do kopky hnoje. Nejdřív ten spratek Pecina, co to z jakýchsi zapadlých zpravodajských útrob vykopal na světlo boží, a Grebeníček po tom samozřejmě rafl a mazal s tím do rozpravy parlamentu. Ale dobrá, od komunisty se to dalo čekat, ale že se toho chytí i lidi z vlastního hnízda, jako třeba Hučín nebo Rejžek, a začnou s tím oblažovat jeden internetový web za druhým (ještě že mainstream zůstal pevný), to už bylo na tehdy jen senátora, zrozeného pro útok a ne pro obranu, trochu moc.

A k tomu ještě ty kecy, že od roku 1959 do sametu podnikl dvanáct cest do Sovětského svazu, při kterých procestoval Sibiř křížem krážem, což prý si ze všech sovětských občanů i cizinců mohli dovolit jedině členové KGB -  nebo jejich spolupracovníci. Na což senátor odpovídal – a samozřejmě zas jen tou nenáviděnou obranou – že tomu tak není, že to prý mohl každý cizinec. Stačilo prý jen dát úřadům adresu člověka, u kterého budete bydlet, a vše bylo v pohodě. Což bylo vysvětlení, které mělo jedinou vadu: A to tu, že mu nikdo nevěřil.

A tak se ze všech těch stresů zrodila tehdy stále ještě jen v senátorovi přehluboká nenávist k zemi, díky níž se nakonec přece jen narodil, ale teď za ni dokonce sklízel i útoky za to, že v ní mohl to, co v ní ostatní nemohli. Teď v něm už tedy ta nenávist byla pevně usazená a vedla jej logicky až na kyjevský Majdan, kde burcoval Ukrajince k boji proti nenáviděnému Rusku a Rusům. A to tak úspěšně, že se k němu hned - jako ke svému - hlásili nejen ještě žijící příslušníci 14. ukrajinské granátnické divize zbraní SS, ale i jejich mladší pokračovatelé z pluku Azov. Ano toho, kterému i americký Kongres odmítl poskytnout  pomoc finanční i personální pro „jeho otevřenou podporu nacizmu a fašizmu“.

Ale co je pro americký Kongres otevřeně nacistické, je pro našeho, dnes už dokonce poslance Evropské unie, skvostné, skvělé, nádherné a hodné následování. A to včetně znaku pluku, který je  zřetelnou obměnou hákového kříže, a pluk Azov, aby bylo hned jasné, kam patří a k jakým kořenům se hlásí, jej sakumprásk převzal od nacistické organizace werwolf. Ano té, která měla teroristicko- nacisticky fungovat i po prohrané válce.

A teď pozor, protože ten znak použijeme pro zjištění duševního stavu našeho posuzovaného a tedy i pro zodpovězení oné otázky z úvodní části našeho článku: je-li totiž europoslanec J.Š.za své činy zodpovědný, či nikoliv.

Takže J.Š. si pozval fotografa, aby ho vyfotografoval v následující figuře. V ruce před sebou napřažené bude držet onen znak pluku Azov, a hlava portrétovaného bude za tím znakem naladěna do výrazu a  lá Adolf , jak je zobrazena na jedné z předních stran knihy Mein Kampf.

A teď rozhodnětě: Udělá tohle člověk duševně zdravý a za své činy zodpovědný? Který dobře ví, kolik životů ve jménu toho púvodního znaku vyhaslo? A jaké hrůzy se v jeho doprovodu ve světě odehrávaly? Nemluvě už o tom, co by k němu - v ruce českého politika - řekli všichni zabití a umučení Češi a Slováci, ať už na frontě domácí či zahraniční, kteří v boji i proti pojednávanému znaku přinesli oběť nejvyšší?

Ne, toho člověka soudit nemůžeme, ten za své činy nezodpvídá! A kdo je tedy zodpovědný za Jaromíra Štětinu?

Ta strana a ty strany, které jej po léta umisťovaly na svých kandidátních listinách do parlamentních voleb a nakonec strana poslední, která jej delegovala až do  parlamentu evropského.To byla TOP 09 a starostové. Čili Schwarzenberg, Kalousek a Gazdík. Těm se tedy jevil J.Š.jako kandidát vhodný a pro Evropu potřebný. A to právě pro onu svou kvalitu, pro kterou je dnes obtížné jej brát jako člověka plně duševně zdravého a a tím za své činy i právně zodpovědného.

Lubomír Man