Strategickým cílem tohoto tažení je vyvolat ve veřejnosti dojem, že to, co se vysílá z Kavčích Hor, se v podstatě neliší od toho, co si elity, a hlavně pak ty nejvyšší, univerzitní, povídají nejen v Praze, ale i v Brně, Olomouci, Plzni či Ostravě atd., z čehož si už pak pohodlně a svobodně může každý pro sebe odvodit závěr, že právě tady, na průsečících onoho celostátně univerzitního a pražsky televizního se nejpravděpodobněji nalézá onen kadlub jasného rozumu a zdravého úsudku, k němuž má každý možnost buď se přidat, anebo naopak zůstat stát opodál ( což jej samozřejmě kvalifikuje pro kategorii lidí duchovně méně vyspělých a tedy podřadnějších).
Laskavý čtenář už zajisté pochopil, že tento program je promyšleně zacílen především na lidi mladé, kterým chybí zkušenosti k posouzení, je-li to, co se jim takto nabízí, pravdivé, lidsky ryzí a spravedlivé, ale zato jim nechybí žádostivost být brán za informovaného a politicky tedy správně postaveného Takže tito mladí se budou pochopitelně tlačit do onoho houfu prvního, s pýchou lidí vyšší kategorie si budou v tramvajích listovat časopisy Respekt a Reflex, a silou vůle budou zavírat oči i uši před rozporností toho, co si v těch časopisech přečtou a co se ve světě i u nás bude skutečně dít (ty informace k nim bezděky anebo náhodně totiž občas připutují).
A pak i onen politolog z olomoucké univerzity, který se na včerejším odpoledním programu ČT, doprovázejícím sněmovní jednání o důvěře vládě, šklebil odporem při pomyšlení nad tím, že o osudu nové vlády budou snad v budoucnu rozhodovat i poslanci strany tak nanicovaté, jako je strana komunistická, volená samozřejmě voliči stejně nanicovatými, se jednou v daleké budoucnosti možná chytne za nos a zauvažuje, jestli tímto svým nářkem ideu demokracie onoho odpoledne 11. července na obrazovce ČT nevraždil. Cožpak demokracie nehlásá, že před její tváří jsme si všichni rovní, že jeden hlas má miliardář i podavač cihel, a stejně rovny jsou si i politické strany, protože z rovných hlasů rovných občanů se vytvořily?
Ale zapněte si dnes ( a zítra i pozítří tomu bude stejně), televizor, nalaďte si ČT, a uslyšíte stejné bědování desítek redaktorů a jejich hostů nad naší novou vládou a monstrózní i nebezpečnou úlohou, kterou prý teď bude v politice hrát strana komunistická. Uslyšíte i cosi o současném nástupu druhé republiky po republice první, a pocítíte palčivou chuť vykřiknout: O jaké první republice to mluvíte, vždyť žádná taková nebyla, protože po sametu, bohužel, přišla hned republika druhá, v mnoha ohledech tak podobná někdejší republice druhé, Háchově, a zčásti i republice socialistické - jen ta znaménka byla tehdy a teď prostě jiná. Což platí dodnes.
Takže nás přestaňte děsit, máme tentokrát, naštěstí, pro strach uděláno.
Tento článek je uzamčen
Po kliknutí na tlačítko "odemknout" Vám zobrazíme odpovídající možnosti pro odemčení a případnému sdílení článku.Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
