Vláda m.j. navrhla, aby byly rozšířeny důvody pro odmítnutí informace, spočívající ve zneužití práva na informace. To spočívá v tom, že cílem žádosti o informaci je způsobit nátlak na osobu, jíž se týká požadovaná informace, nebo představuje nepřiměřenou zátěž subjektu povinného informaci poskytnout. Zneužití blíže vysvětluje důvodová zpráva, která je součástí návrhu.

Inu, jsou mezi námi - podle vlády - tací, kteří právo na informace zneužívají. Zkusil jsem pohledat na internetu konkrétní případy a ono tomu tak opravdu je. Zřejmě "ukázkovým" tam dohledatelným příkladem je jistý pan Petr Pohůnek z Divišova. Na stránkách Pirátské strany uvádí, že se ve volném čase zajímá o informace z veřejných rozpočtů, konkrétně o platy a odměny. Chlubí se, jak zdárně "dotáhl" některé kauzy (uvádí spisové značky soudů) s tím, že na další čeká.

Marně hledám odpověď na otázku, k čemu potřebuje vědět, kolik přesně bere ten či onen úředník na tom či onom úřadě. Zdůvodňuje-li to tím, že je daňový poplatník a má právo tuto informaci získat, pak se nabízí otázka, kolik tento jeho koníček daňové poplatníky již stál. Netroufám si odhadovat, ale tipuji, že násobně více, než on odvedl na daních. Úředníci, co projednávají jeho žádosti o sdělení výše svých platů, jsou za to placeni, a to z veřejných rozpočtů. Nepřekvapilo by mne ani, kdyby na nich požadoval, aby jeho žádosti a stížnosti sepisovali místo něj. A soudy, kterými se ohání, taky nejednají zadarmo. Když informaci nedostane, je frustrován a na své (sic!) obci dokonce vysoudil odškodné ve výši 21 tisíc korun plus dalších 10 tisíc na náklady řízení (blíže viz Zprávy aktuálně ze dne 5. 7. 2016). Frustrovaný je ale spíše úředník, zejména na malém úřadě, jehož plat, kterým přispívá do rodinného rozpočtu, se stává věcí veřejné zábavy a soukromého vítězství pana Pohůnka. A měl by být frustrovaný občan, z jehož daní se platí něco tak zbytečného.

Novela informačního zákona může pomoci rovněž Pirátům starostům a Pirátům úředníkům. Podívejme se, jak se k novele informačního zákona staví Piráti. Dovolím si citovat - doslova - z vystoupení poslance Michálka: „Budeme určitě navrhovat rozšíření okruhu povinných subjektů. Já hluboce nesouhlasím s tím, že na soudy se nemá vztahovat působnost stošestky. Protože řekněme si to otevřeně. Kdo je nad soudy v libovolné zemi? Jaký orgán je nad soudy v libovolné zemi na celém světě? Nikdo. A neexistuje nikdo, kdo by přezkoumával rozhodnutí soudu. A tudíž jediný mechanismus, který může zabránit tomu, aby justice se dostala do korupce, tak jako se to stalo třeba u našich kolegů na Slovensku nebo v balkánských státech, je veřejná kontrola. Veřejná kontrola soudnictví. Je alfa omega, jak zajistit toho, aby nedošlo ke zneužití této moci, kterou soudy disponují."

Přidám další citaci, tentokrát z článku Bývalá Pirátka promluvila o poslanci Michálkovi (Parlamentní listy dne 25. 10. 2019). Bývalou Pirátkou je paní Ingrid Romancová. Uvedla toto: "Po zvolení jsem zjistila, že si někdo pod mým jménem dopisuje s ministerstvy pod sto šestkami. S mým falešným podpisem. Michálek se přiznal, jakoby nic, že to dělá on a že je to v politických stranách běžná praxe, že zastupuje místopředsedu, jedná jeho jménem, ulehčuje agendu. Tak jsem to přešla, byť jsem to vnímala jako podvod a nikdy jsem se pořádně nedozvěděla, s kým si o čem teda vlastně píšu a po jakých jdu informacích, a jestli mě třeba náhodou někdo nezabije, protože známý z ministerstva spravedlnosti povídal, že za to, co u nich provádím, mě fakt může někdo chtít odstranit.“ Kladu si oprávněně otázku, zda jednání p. Michálka není právě tím zneužitím práva na informace, kterému chce vláda zabránit a kterému je třeba čelit.

Budeme přistupovat k právu na informace po Pirátsku? Odpověď najdeme v podobě, kterou schválí Poslanecká sněmovna.

JUDr. Lubomír Šimek