Mně se tento týden podařilo být na akci, která by snesla podobné označení: „Made in China“. Summit šestnácti středo a východoevropských premiérů a předsedy čínské vlády Li Kche-čchianga v Bělehradu trochu připomínal výjezdní vladařskou zastávku čínského císaře.

Jediné, co chybělo, byly opulentní dary a jistou formu důstojnosti dodávalo premiérům šestnácti z pohledu Číny malých a maličkých států to, že s nimi předseda čínské vlády usedl k jednacímu stolu a nemuseli před ním poklekat.

Přestože se summit konal v Srbsku, program a jeho organizaci neurčovala srbská vláda, ale čínští hosté, kteří však byli spíše těmi hostiteli. Číňané do Srbska přivezli balík deseti miliard dolarů a v Bělehradu si z nabídky premiérů a premiérků zemí a zemiček vybírali, za co ho utratí, nebo lépe řečeno na co ho půjčí a pak to po čase se ziskem v té či oné podobě dostanou zpátky.

V rozhovoru, který dal čínský premiér před summitem, mě zaujala jedna pasáž, v níž konstatoval, že Čína na nás pohlíží jako na státy, které jsou na velmi podobném stupni vývoje. Čili že jsme v případě České republiky nejen víc než stokrát méně početní, ale jsme už na tom jenom na stejno.

Náš svět, celá naše planeta, se celá stává stále více Made in China. To není důvodem k nějaké panice, ale k zamyšlení, jak se my Evropané, my Západ, budeme schopni s Čínou dohodnout. Ta dohoda nebude jednoduchá už z toho důvodu, jak moc jsou od sebe vzdáleny naše jazyky, naše kultury, naše civilizace.

Mým velkým zážitkem bylo v Bělehradě poslouchat asi půlhodinový projev čínského premiéra v čínštině a simultánně překládaný. Marně jsem hledal jakékoli záchytné body, snažil se pochopit z tóniny hlasu emoce, s nimiž byl projev přednášen, potíž byla i najít konce jednotlivých vět a pasáží.

K tomu si přiřaďte emocionálně nehnutelnou kamennou tvář čínského premiéra, který přitom říkal i pro nás příjemné věci, jak Číně záleží na sjednocené a silné Evropě, jak nás mají vlastně rádi a jak sem příští rok chtějí poslat velkou část ze 100 miliónu turistů, kteří mají z Číny vycestovat do zahraničí. Stačila by jedna setina z tohoto množství a čeští hoteliéři by plesali radostí, jako už dlouho ne.

Poslouchal jsem čínského premiéra a říkal si, že nějak takhle jsem si představoval setkání s Marťany. Ale o pár minut později ke mně přišla hezká čínská novinářka, usmála se a anglicky se mě zeptala, kde se dá sehnat minerálka. A nevypadala a nemluvila jako Marťanka. S radostí jsem ji odvedl k číšníkům a pak jí i pomohl s několika lahvemi pro její kolegy. Někdy stačí úsměv a lidé, kteří si vzájemně připadali jako Marťané se už tak najednou necítí.

Zkuste se proto, když si budete o těchto Vánocích někdy připadat jako Marťani, aspoň usmát. Třeba to pomůže.

Hezký poslední advent a krásné svátky vám přeje váš Luboš Palata.

Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu Plus Názory a argumenty  Publikováno se souhlasem vydavatele.