Potíž je i v tom, že byl spuštěn zápas ve volném stylu. Iniciátoři jako by se inspirovali u Miloše Zemana, který si rád pravidla upravuje k obrazu svému – a tiše doufá, že mu to projde. Výzva, aby Bohuslav Sobotka opustil post předsedy strany, přišla od předsednictva ČSSD. Při pohledu do stanov ale vidíme, že žádnou takovou pravomoc nemá. Naopak je mu uloženo realizovat usnesení vyššího a početnějšího orgánu, ústředního výkonného výboru. Ten dříve rozhodl o tom, že Bohuslav Sobotka bude kandidátem na premiéra. O to podivněji znělo usnesení předsednictva, jež Sobotku odvolalo z týmu, který o příští vládě vyjednává.

Důvody překotných událostí jsou zřejmé. Jednak není pochyb o tom, že příští premiér bude mít našlápnuto i do funkce stranického předsedy. Proto Sobotkovi konkurenti museli být rychlí – dřív než by lídr s legitimním mandátem uzavřel dohodu o potenciální příští koalici. Pochyby nepanují ani o zájmu Miloše Zemana nahradit jím neoblíbeného Sobotku někým povolnějším. Například Michalem Haškem, nebo Zdeňkem Škromachem, který na rozdíl od pragmatika Haška drží rekord v délce oddanosti Zemanovi.

Aby vzrostl prezidentův vliv na politické dění, potřebuje mít převodovou páku. Když mu nevyšel pokus o rozštěpení levice svoji vlastní partají, SPOZ, soustředil se alespoň na oslabení ČSSD. K němu došlo už před volbami, kdy se Sobotkovi vnitrostraničtí oponenti scházeli s konkurenčními zemanovci, a následně přispělo i ušmudlané volební vítězství.