Přesto si všimněme dvou problémů, které Fialovu nominaci provázejí. První se týká jeho brněnského původu. Pověst občanských demokratů v jihomoravské metropoli nikdy nebyla valná. Třeba pro někdejší drsný styl bratří Venclíků i pro pár korupčních či klientelistických kauz. Dnes je první mužem ODS na jihu Moravy Pavel Blažek, místopředseda strany, který se po opuštění křesla ministra spravedlnosti opět stal neviditelným. Je to pozoruhodné, zvlášť když Blažka už Mirek Topolánek zmiňoval mezi svými korunními princi.

Petr Fiala říká: „Jakákoli funkce je pro mě zajímavá jen tehdy, pokud mohu jejím prostřednictvím něco změnit. Nechci být nějaká nová tvář, která se vysune do popředí – a jedeme dál. To nechci i z toho důvodu, že myslím, že není kam jet dál. Přijal bych to jen za předpokladu, že bych měl dojem, že je tu velká vůle ke změně.“

Za tato Fialova slova nelze nepřiřadit ještě pražskou zkušenost. Tím, kdo kdysi navrhl občanským demokratům v hlavním městě vytáhnout vzhůru počestného docenta Bohuslava Svobodu, byl šíbr jménem Tomáš Hrdlička. Naštěstí ale Svoboda nezafungoval jen jako fíkový list a vydal se vlastní cestou. Také v případě Petra Fialy bude zajímavé sledovat, dokáže-li se rozejít i se svými brněnskými otci.

Druhá potíž se skrývá v radikální proměně, která by s Fialou do ODS mohla přijít. Sám hovoří o návratu k pravicové politice, jež má být čitelná a neuhýbat kamsi do středu. S Fialou by skončilo rozkračování iniciované druhdy už Josefem Zieleniecem a prosazované i Mirkem Topolánkem. Fialova ODS by byla přísně konzervativní a ideologická. O něm samotném je ostatně známo, že hned po listopadu 89 mu byl nejbližší striktní křesťanskodemokratický proud Václava Bendy.

Tento typ změny by šlo přivítat. V českých politických stranách je nutné posilovat ideový rozměr a ukotvovat je v hodnotách a principech, na nichž stojí evropská civilizace. Méně spokojené ale může být liberální křídlo ODS nebo ti straníci, kteří vynikají v pragmatismu a technokratickém stylu.

Nejen oni mohou být vystrašeni, že by se s Petrem Fialou stala ODS menšinovou stranou pro konzervativní myslitele, vzdálenou svým zakladatelům z řad podnikatelů, manažerů a lecjakých šibalů, o kmotrech ani nemluvě. Intelektuálové v čele stran sice budí důvěru, ale v praktické politice mnohdy selhávají. Svoji zkušenost s tím udělala Křesťansko-demokratická strana, Občanská demokratická aliance, Demokratická unie, Unie svobody, sociální demokracie i Strana zelených.

Pokud se v příštím vedení ODS objeví lidé jako Petr Fiala, Bohuslav Svoboda, Jiří Pospíšil nebo Miroslava Němcová, může se to odrazit v žebříčcích popularity politiků. Ve stranických preferencích by ale mohla pokračovat zhruba sedmiprocentní stagnace. ODS by se prostě stala stranou pro menšiny. Možná by to ale bylo dobré i pro ni samotnou. Něco na způsob uchýlení se do tichých zdí kláštera, kde se svědomí zpytuje nejlépe. 

Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu Plus Názory a argumenty  Publikováno se souhlasem vydavatele.