Odbory dále stupňují své požadavky. Nejnověji požadují zvýšení mezd o sedm až devět procent, o půl hodiny kratší pracovní den a pět týdnů dovolené pro všechny zaměstnance. Takové požadavky představují pro firmy a zaměstnavatele další náklady, které bez odpovídajícího růstu produktivity sníží konkurenceschopnost tuzemské podnikové sféry. Lze přitom říci, že její konkurenceschopnost už letos ve druhém čtvrtletí klesala nejrychleji ze všech zemí EU. Z dat, která dnes zveřejnil Eurostat, vyplývá, že ve druhém kvartále v ČR rostly mzdové náklady – takzvané jednotkové náklady práce – meziročně nominálním tempem 6,6 procenta, po očištění i inflaci pak tempem 4,5 procenta. Reálná produktivita práce přitom meziročně vzrostla pouze o 0,8 procenta. Růst mzdových nákladů tedy převýšil růst produktivity o 3,7 procentního bodu, což je suverénně nejvíce v celé EU. EU jako celek přitom vykázala naopak rychlejší růst produktivity v porovnání se mzdovými náklady. Za celou EU byl totiž růst reálných mzdových nákladů o 1,2 procentního bodu nižší než růst reálné produktivity. Znamená to, že Česká republika v současnosti v celoevropském kontextu citelně ztrácí konkurenceschopnost, zatímco EU jako celek ji získávává, což dále zhrošuje pozici ČR na jednotném vnitřním trhu. Za takové situace představují požadavky odborů hrozbu celé naší ekonomice, neboť bez adekvátního růstu produktivity bude konkurenceschopnost českých podniků nadále klesat, což se už krátkodobě negativně promítne do výkonu tuzemské ekonomiky jako celku a středně- až dlouhodobě to povede navíc třeba i k rozhodnutí některých podniků přesunout výrobu do zahraničí.

Lukáš Kovanda, Ph.D.,
ekonom