Koruna v uplynulých dnech přechodně oslabila až nad 24,30, na svoji letošní nejslabší úroveň. Nelze přitom vyloučit další slábnutí. A to zejména vlivem snižování rozdílu mezi úroky na koruně a úroky na euru a také vlivem zásahu České národní banky, která se začátkem srpna rozhodla formálně ukončit svoji bezmála patnáctiměsíční intervenci – přímou i jen slovní – právě za silnější korunu.

Například podle americké banky Goldman Sachs může ještě letos ukončení intervence ČNB zásadně přispět k oslabení koruny až k úrovni 24,75 za euro, přičemž podle dalších zahraničních finančních domů nelze vyloučit oslabení až k hodnotě 25 korun za euro. Takové oslabení koruny, vykazující nyní mírně nad 24,00 za euro, by mělo proinflační dopad, neboť by zvýšilo třeba cenu dovážené ropy a ropných produktů nebo importovaného zemního plynu.

Slábnoucí česká měna se tak bude podílet na tom, že inflace bude klesat mnohem pomaleji, než jak tomu bylo letos v prvním pololetí. Spotřebitelské ceny v Česku v červenci rostly meziročním tempem 8,8 procenta. Meziroční inflace se přitom až do konce letoška bude pohybovat kolem nynější úrovně či jen mírně pod ní, za celý rok pak vykáže stále poměrně vysokou hodnotu 10,8 procenta.

Centrální banka tedy v příštích měsících žádný výrazný pokles inflace nezajistí. Vláda ovšem také ne. Naopak. Konsolidační balíček má ve své stávající podobě celou řadu proinflačních prvků. Čehož si ostatně všímá právě ČNB ve své nově zveřejněné Zprávě o měnové politice.

Podle této Zprávy připravovaný konsolidační balíček úpravami nepřímých daní lidem inflaci dokonce zvýší, zatímco a firmám zase zvýší marže.

Daňové změny, jež balíček přináší, budou podle ČNB ovlivňovat inflaci protichůdně, v souhrnu ale „budou růst spotřebitelských cen krátkodobě mírně zvyšovat.“

Proinflačně podle centrální banky zapůsobí třeba zvýšení spotřební daně z tabáku a lihu o deset procent, protiinflačně naopak snížení počtu sazeb DPH a přesuny vybraného zboží mezi nimi. 

Přesuny vybraného zboží mezi položky daněné nižší DPH se do konečných cen ale podle centrální banky promítnou jen částečně. Firmy a prodejci si totiž v celé řadě případů místo toho hlavně jen navýší marže.

Přitom už loni byl podstatným zdrojem mimořádné inflace (takzvané ziskové nebo také maržové inflace) v Česku fakt, že si firmy a prodejci – hojně medializovány byly případy čerpadlářů a obchodních řetězců – výrazně navýšili marže; zdražili mnohem více, než odpovídá objektivnímu růstu nákladů.

K další navýšení marží otevře firmám a prodejcům dveře právě konsolidační balíček, upozorňuje ČNB. Zatímco se nadměrné marže firem začínají postupně vracet k nižšímu normálu, ještě je čeká jeden vzestup. Ten podle expertů centrální banky nastane začátkem roku 2024, kdy má konsolidační balíček vstoupí v platnost. Snížení DPH, třeba na potraviny, které balíček obsahuje, totiž právě firmy a prodejci zhusta do konečných cen nepromítnou, a místo toho si tedy hlavně dále jen navýší marže.

Takže „maržový mejdan“ zatím nekončí; naopak, svůj vrchol má před sebou. Platit jej bude řadový občan. Netřeba připomínat, že vyšší marže představují inflační tlak, stejně jako vyhlížené oslabování koruny. Úplné zkrocení inflace si tedy nakonec může vyžádat delší dobu.

A to přesto, že právě balíček sníží výkon české ekonomiky, což by mělo působit protiinflačně. Ve své aktuální podobě by balíček podle ČNB snížil v příštím roce dynamiku růstu české ekonomiky o 0,9 procentního bodu. Tuzemská ekonomika by v příštím roce měla podle ČNB růst tempem 2,3 procenta, vyplývá z její nově zveřejněné prognózy.

Stěžejním zdrojem poklesu růstu HDP, jejž konsolidační balíček způsobí, bude ČNB snížení takzvaného disponibilního příjmu domácností. Ty kvůli růstu daňové a odvodové zátěže zkrátka budou mít – v porovnání se situací bez schválení balíčku – méně peněz, s nimiž mohou volně nakládat.

Nižší výdaje domácnosti se pak zásadně promítnou v celkově slabším výkonu ekonomiky. Ekonomika jako celek tak při poklesu růstu o 0,9 procentního bodu, jak jej prognózuje ČNB, přijde v příštím roce o zhruba 70 miliard korun.

Za 70 miliard korun, o něž balíček českou ekonomiku tedy připraví, získá veřejnost nikoli ani tak o moc nižší inflaci, jak se nyní často chlubí vládní politici, ale zejména snížení tempa zadlužování. To je hlavní smysl balíčku.

Inflace ale tedy balíček vskutku příliš nesníží. Vždy už víme, že krátkodobě úpravy nepřímých daní navržených v balíčku dokonce inflaci zvýší. A jaký bude celkový dopad balíčku, jenž vedle daňových úprav obsahuje také třeba škrty dotací? Počítejme. Loni byla celoroční inflace 15,1 procenta. V příštím roce má podle prognózy Komerční banky činit 1,3 procenta. To znamená, že se inflace letos a příští rok postupně sníží o 13,8 procentního bodu.

Hlavním protiinflačním opatřením vlády v této době, letos a příští rok, je konsolidační balíček. Ten podle výpočtu opět Komerční banky sníží v příštím roce inflaci až o 0,4 procentního bodu. Z toho plyne, že podíl vlády na redukci inflace bude nejvýše zhruba tříprocentní. Pouze nejvýše 0,4 procentního bodu z celkového snížení inflace ve zmíněném rozsahu 13,8 procentního bodu lze totiž přičíst snažení vlády v podobě úsilí o konsolidaci veřejných financí.

Vláda sníží inflaci nejvýše o čtyři desetinky, neboli ze tří procent, v praxi tedy zanedbatelně, přičemž to českou ekonomiku bude stát 70 miliard korun. Ale znova: smyslem balíčku není snížení inflace, i když se tak nyní vládní politici mnohdy tváří, ale snížení tempa zadlužování. Proto by bylo rozumné, aby vládní politici neslevili ze svého záměru rušit daňová zvýhodnění zaměstnaneckých benefitů typu stravenek nebo karet Multisport. Protože rušení těchto zvýhodnění dává ekonomický smysl: jde o odstraňování daňových výjimek, po němž ekonomové volají léta, které nejen že napravuje daňový systém a činí jej spravedlivějším, ale zejména přispívá k hlavnímu cíli balíčku, totiž snížení tempa zadlužování.

Pokud vláda nakonec podlehne tlaku různých lobby – například té stravenkové –, její strany sníží své šance na úspěch v dalších sněmovních volbách. Voliči pětikoalice převážně žádají snižování veřejné dluhu a i jim bude vláda těžko vysvětlovat, proč se jala šetřit na důchodcích – kterým snížila mimořádnou valorizaci penzí –, zatímco na zaměstnancích, resp. jejich benefitech šetřit nehodlá.     

Lukáš Kovanda, Ph.D.
ekonom