Nic se však nemění na tom, že hypotéky jsou na dně a klesat již dále nebudou. Průměrná sazba hypoték stoupat, nad úrovní dvou procent by měla ocitnout už v prvním čtvrtletí 2017.

Navzdory prosincovému prodloužení programu kvantitativního uvolňování Evropské centrální banky, a to minimálně až do konce roku 2017, představují uplynulé měsíce v globálním měřítku určitý obrat. Centrální banky, nejen ECB, ale třeba i japonská centrální banka, totiž v průběhu roku narazily na limit vlastní nekonvenční měnové politiky. Shledaly, že další snižování úrokových sazeb – hlouběji do záporu – už není efektivní, ba že je dokonce kontraproduktivní. Nastal tedy zmíněný obrat, kdy měnová politika jako prostředek ekonomické stimulace „uvolňuje místo“ politice fiskální. To demonstrují například slibovaná opatření nastupujícího amerického prezidenta Donalda Trumpa, jenž hodlá fiskální expanzi realizovat jak snížením daní, tak rozsáhlou infrastrukturní výstavbou, v objemu až bilionu dolarů. Výnosy dluhopisů reagují na tento obrat růstem. Například právě výnosy amerických vládních dluhopisů se na svém „dně“ ocitly letos v červenci, jejich růst od té doby je dost možná zásadním přerušením téměř čtyřicet let trvajícího trendového poklesu výnosů.

Prostředí rostoucích výnosů dluhopisů je konzistentní s prostředím obecného růstu úrokových sazeb. Ten navíc podporuje růst inflace a inflačních očekávání, jenž je kromě výše uvedeného dán rovněž stabilizací cen ropy. Stabilizaci umožňuje „resuscitace“ kartelu OPEC a ochota – patrná zvláště v posledním čtvrtletí roku 2016 –
jeho členů a Ruska k dohodě o omezení těžby. Ruku v ruce s tím odeznívá efekt meziročního zlevňování cen ropy a pohonných hmot, což výrazně oslabuje protiinflační tlaky.

V kontextu České republiky se k výše zmíněným globálním faktorům přidávají lokální proinflační faktory, například zavádění elektronické evidence tržeb. Spotřebitelské ceny v ČR se proto už v prosinci překvapivě rychle ocitly na úrovní inflačního cíle České národní banky. Konsensus trhu má z toho důvodu nově za to, že ČNB ukončí svůj intervenční režim dříve, než se dosud předpokládalo, a to již ve druhém čtvrtletí letošního roku.

Výše vedené faktory přispívají k růstu úroků na mezibankovním trhu, jenž má reálný potenciál promítnout se i do výše úroků hypotéčních. Tak se vlastně už děje, neboť tuzemské banky od prosince v širší míře zdražují své hypoteční úvěry. V samotném prosinci ale zřejmě ještě nechaly řadu nových hypoték „dobíhat“ při listopadových úrokových sazbách, takže zdražení hypoték se reálně odrazí až v lednových číslech. I proto, že zmíněné zdražování zdrojů na mezibankovním trhů nastává navíc v době, kdy vstupuje v platnost novela zákona o spotřebitelském úvěru – která v důsledku zvyšuje nákladnost poskytování hypoték – a kdy Česká národní banka činí kroky k ochlazení úvěrování v oblasti nemovitostního trhu. Od 1. ledna 2017 musí banky počítat s kladnou sazbou proticyklické kapitálové rezervy, kterou ČNB stanovuje pro ČR teprve jako druhou zemi v celé EU (po Švédsku), s poukazem na odtržení cen nemovitostí od jejich fundamentálních hodnot. Už dříve, loni v říjnu, přitom ČNB realizovala kroky k omezení poskytování takzvaných stoprocentních hypoték a zpřísnění podmínek pro poskytování úvěrů s nízkým podílem vlastních zdrojů klienta. Další opatření v tomto směru, ještě razantnější, chystá centrální banka na letošní duben, což dále zesílí tlak na růst hypotečních sazeb.

Sečteno, podtrženo, doba, kdy se průměrná sazba hypoték v ČR pohybovala pod úrovní dvou procent, vezme rychle za své. Na druhou stranu, s rychlejším růstem hypotečních úroků nad hodnotou dvou procent počítat nelze. Zdražování hypoték pak bude jen mírné a pozvolné. 

Lukáš Kovanda, hlavní ekonom společnosti Cyrrus