Nový byt vyjde na 11,3 průměrného ročního platu. Vyplývá to z dnes zveřejněné studie poradenské společnosti Deloitte. Porovnává v ní údaje ze dvanácti evropských zemí z loňského roku. Nejsnadněji na bydlení dosáhnou Belgičané, kteří na průměrný nový byt o rozloze 70 metrů čtverečních vynaloží 3,7 ročního platu.

Hlavním viníkem tohoto neutěšeného stavu je stát. Stávající legislativa neumožňuje developerům stavět dostatečně rychle. Stavební řízení u nás trvá dle aktuálních dat déle než v rozvojových zemích jako Irák, Svazijsko či Rwanda. Všechny tyto země mají rychlejší povolovací procesy než Česká republika. Ta v délce stavebních řízení aktuálně obsazuje 165. místo ze 180 zemí světa.

Například v Praze chybí zhruba dvacet tisíc bytů. Stát se situaci snaží řešit půjčkami mladým rodinám do 36 let. Letos na ně vyčleňuje 650 milionů koruny, v příštím roce pak miliardu. To je z hlediska objemu hypotečního trhu v ČR „plivanec v moři“. Vždyť v letošním roce si zatím Češi sjednávají hypotéky v průměrném měsíčním objemu 17,4 miliardy korun. Za jediný měsíc tak na hypotéky jde takřka 27krát více peněz, než je ve zmíněném programu státních půjček přiděleno pro celý letošní rok. Ani zmíněná miliarda, kterou stát vyčlení v roce příštím, však bydlení pro mladé rodiny dostupnějším neučiní. Jedná se tak o populistický krok politiků, kteří se zjevně chtějí na předvolebních billboardech chlubit tím, jak mladým otevírají cestu k bydlení.

Skutečným řešením by však bylo to vzít z úplně jiného konce a usnadnit legislativu týkající se stavebních řízení. Jejich zdlouhavost neumožňuje developerům pružně reagovat na růst poptávky po bydlení. V důsledku toho pak rostou ceny nemovitostí, ale i nájemného. Opravdu účinná změna legislativy by si však vyžádala úplně nový stavební zákon a zřejmě i omezení počtu stavebních úřadů. To je však z hlediska většiny politiků příliš citlivý krok, pročež se snaží situaci líbivě „řešit“ z druhé strany, a to na účet daňového poplatníka.

Lukáš Kovanda, Ph.D.
ekonom