Jde o krok, který patří do repertoáru „válečných ekonomických nástrojů“. Za běžných podmínek by mělo být nemyslitelné, aby stát kontroloval marže, pokud tedy například nemá podezření z kartelové dohody. 

Válka však představuje situaci, která je zcela nebývalá a řada prodejců – nejen pohonných hmot, jak jsme viděli v minulém měsíci – je v pokušení jí zneužít a stanovit si marže vyšší, než je běžné. Doplácí na to řadový občan. V případě potravin pak jsou poškozeni zejména sociálně zranitelní občané, jako jsou důchodci, matky samoživitelky nebo zástupci takzvané pracující chudoby. Potraviny v jejích rozpočtech totiž zaujímají vetší podíl než v rozpočtech finančně lépe situovaných spoluobčanů.

Prodejci potravin – například řetězce – zneužívají situace v tom smyslu, že si pod vlivem napjaté atmosféry ve společnosti navyšují zisky nad rámec toho, co je běžné. Za normálních okolností by tak činit ani moc nemohly. Veřejnost je však v současnosti vyplašená zprávami o všudypřítomné inflaci, již nyní podněcuje právě válka. Lidé tak ochotněji než jindy přistoupí na vyšší ceny zahrnující i výrazněji navýšenou marži, neboť pod vlivem zjitřené atmosféry ztrácejí uvážlivý úsudek.

K inflačním tlakům způsobených pandemií se v současnosti přidávají inflační tlaky způsobené dalším mimořádným dějem, který nastává po dlouhých desetiletích – válkou v Evropě a s ní souvisejícími historicky bezpříkladnými sankcemi.

Čerpací stanice, rafinérie nebo právě prodejci potravin tak mohou dosahovat vyšších marží, které jsou však z velké části jen důsledkem určité paniky na trhu. Stát se tak z politických důvodů snaží tuto situaci kontrolami marží korigovat, neboť se obává, že se zjitřená atmosféra ve společnosti obrátí proti němu samotnému. V krajním případě by totiž hrozily předčasné volby, jež by mohly smést současnou vládní reprezentaci.