Každá lepší nadnárodní společnost ví, na jaký trh cílí a dělá si průzkumy, co v dané zemi funguje a čemu je třeba se vyhnout, jde o zájem o trh, který by se dal nazvat marketingovým respektem k odlišnostem.

Každá společnost zatraceně dobře volí jaké fotografie použít a s jakým cílem, jak navodit pocit důvěrné známosti až důvěryhodnosti (což může být otázka jemných rysů v obličeji a výrazu) nebo trochu provokovat zajímavým prvkem, kterým může být odlišná rasa (používané hlavně jako druh doplňku v módních časopisech) Leták z Lidlu oproti tomu spadá do kategorie hlavně levicí označovaných jako „globalizovaných“. Princip by se dal rychle shrnout: vytěžit co se kde dá levně vyrobit a bez společenské odpovědnosti produkty „rozprsknout“ kdekoli po světě.

A tak se může stát, že otevřeme leták Lidlu, katalog Ikea či jiné a najednou slyšíme, jak na nás skrz jednotné materiály pro celý svět křičí své poselství „Je jedno jestli jste v Pákistánu, Germanistánu nebo nějakém Česku či jak se to jmenuje, chceme vám jen do chřtánu narvat zboží vyrobené na jakémkoli místě na světě a vy kupujte a mlčte – neznamenáte pro nás vůbec nic, jediné, co jsme ochotni pro vás udělat, je natisknout do jednotného materiálu platné ceny“.

Je ale potřeba si uvědomit, že žijeme ve 21. století a to, co procházelo dříve, už není možné jen tak odbýt. Vždy se sice najde pár lidí, kteří se po oslovení těmito materiály cítí „světově“, nespoutaně svojí kulturou, součástí globální rodiny bez závazků (dost často jde o zpožděnou revoltu vůči rodičům, u kterých málem ještě bydlí, projekcí potřeby se osamostatnit). Babky hrabky také na letáku studují jen ceny a ty určitě věrnost zachovají. Pokud má ale z materiálů někdo pocit, že si z něj supernadnárodní firma pouze utahuje, je velkou chybou zahodit šanci na změnu komunikace a problém označit za nepěkný rasismus.  

Marek Malina

Vyšlo na eportal.parlamentnilisty.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele.