Místo odzbrojování slyšíme stále střelbu. Klidem zbraní se rozumí, že zbraně složí odpůrci kyjevské vlády. Nikde ale neslyšíme apel na druhou stranu, na Jaroše, na prapor Azov a další vojenské aktivity Pravého sektoru. Že by snad skutečná vůle k prosazení míru na Ukrajině chyběla?

Velmi znepokojující a šokující je fakt, že v prosinci 2014 předložili ukrajinští poslanci americké straně podvržené „důkazy“ o přítomnosti ruských jednotek na Ukrajině.

Co dodat? Partner, který podvádí, a to takovým způsobem, že jeho podvod může vyvolat světový konflikt, není akceptovatelným partnerem. Někomu takovému – obrazně řečeno – je třeba udělit červenou kartu.

Jsem zvědav, jak si mainstreamová média s touto informací poradí. Je nejvyšší čas, abychom se dozvěděli, co se skutečně stalo při sestřelení civilního letadla, proč se Majdan zvrhl z mírumilovného protestu v krvavou lázeň a válku a kdo může za oděský masakr.

Jak důvěryhodným partnerem k jednání je Jaceňukova vláda, jsme mimochodem mohli zjistit již tehdy, když jsme byli seznámeni se svérázným výkladem historie. Výkladem, v němž Sovětský svaz napadl Německo.

Nenechme pracovat emoce. Požadujme informace. Podle všech dostupných informací Rusko žádnou agresi na Ukrajině nevede.

Evropská unie zatím kupila chybu na chybu. Posvětila nikým nevolenou vládu na Ukrajině, vládu, která měla jasně hnědý nádech a byla příčinou odporu východní Ukrajiny. Dnes je kyjevská vláda pro EU partnerem k jednání – a na Rusko jsou uvalovány čím dál tím rozsáhlejší sankce. Takto se o míru nejedná. Připomíná to Kafkův Proces, kdy se někdo dozví, že bude odsouzen a popraven, ale nikdy se nedozví, proč a na základě čeho.

Pokud ještě chceme hájit něco jako demokratické principy, volejme po předkládání hodnověrných důkazů a odsuzujme všechny metody, které stupňují agresi, zabíjení a nenávist. Jde opravdu o hodně.

Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami