Než se někdo začne ohánět tím, jak druhý lže, měl by si uspořádat základní informace. Mezi ty patří to, že hlava státu může a nemusí to které doporučení na vyznamenání přijmout (stejně jako se svobodně rozhodne, komu (ne)půjde osobně na pohřeb, neboť si dotyčného (ne)váží). Tak, jako má právo rozhodnout, komu udělí milost, má právo stanovit, kdo získá státní vyznamenání – a kdo ne.

Věnujme se ale pečlivěji výroku, že pan Vlk dělal vše pro prohloubení sporů mezi státem a církví. Je to snad lež?

Jedná se především o názor pana prezidenta, který vychází z konkrétních událostí. Někdo jiný může mít odlišný postoj, ale nemůže tvrdit, že jeho oponent lže, je-li schopen předložit pro své tvrzení argumenty.

A argumenty svědčící proti M. Vlkovi tady jsou.

Těch miliard to chce více…

Miloslav Vlk k církevním restitucím zaujal zcela nesmlouvavý postoj: „Kdyby se stát chtěl skutečně spravedlivě vyrovnat, je tu ve hře zhruba 180 miliard korun. To je rozdíl mezi tím, co za oněch zhruba 60 let stát z církevního majetku získal, a tím, co do církví „investoval“, jak to zhodnotila ona parlamentní komise. Stát měl totiž podle zákona 218/49 Sb. povinnost přispívat na provoz církevní administrativy i na údržbu a opravy církevních objektů, ale tuto povinnost téměř neplnil, takže dnešní církevní objekty jsou v důsledku toho ve špatném stavu“ (Viz).