Evropa se zlobí, že se jí moc dobře nedaří. Ale Evropa se zlobí ještě víc, že u jejích amerických přátel to, zdá se, docela funguje. Stačilo, aby v USA byla zveřejněna trochu lepší čísla z trhu práce, než se čekalo, a začaly se dít věci: ve světě začaly růst akciové trhy, ceny komodit (jako ropa), a posilování dolaru přeřadilo na ještě vyšší rychlost. Což ale současně z opačného pohledu znamená, že euro oslabuje, Evropa musí se svým zase o něco slabším eurem kupovat zase o něco dražší ropu a výnosy sledovaných evropských státních dluhopisů se stále drží blízko rekordů. Euro odpoledne dokonce oslabilo až na 1,274 USD / EUR, nejslabší to hodnotu od září 2010. A důvodem není ani tak tristní stav eurozóny (tedy ne že by nebyl tristní), ale právě ony otevírající se nůžky mezi obstojným vývojem v USA a v Evropě.

To v Evropě máme poněkud přízemnější starosti než radovat se z obstojného vývoje trhu práce: trápíme se nad podkapitalizovanými bankami nad souběhem dluhové a nově vznikající bankovní krize. Relativním vítězem je ten, kdo se včas stačil izolovat: tedy Británie. Euro totiž slábne i vůči britské libře na své 16měsíční minimum. Protože ale tonoucí má zvyku stébla se chytati, upírají se oči investorů k pondělnímu setkání kancléřky Merkelové a prezidenta Sarkozyho. Víme už ale, jak to dopadne: hodně slov, málo činů. V realitě tak mnohem podstatnější budou výsledky plánovaných aukcí státních dluhopisů. A jelikož šance, že by aukce z čista jasna ukázaly zázračný zájem investorů půjčovat předluženým zemím, jsou mizivé a jelikož USA budou dál vykazovat obstojné statistiky, závěr může být jediný: dolar bude během příštího týdne nadále k euru posilovat. A s tím bude mimochodem posilovat i ke koruně. A zrovínka tak bude euro dál oslabovat k britské libře.

Česká koruna má hned dvojí smůlu. Jednak to moc dobře nevypadá s jejími západoevropskými obchodními partnery. A jednak to hororově vypadá s Maďarskem, které sice není pro českou republiku zrovna významným partnerem, ale zato pro londýnské dealery je významnou položkou ve skupině středoevropských rozvíjejících se zemí, kam patří i ČR. I když – otázkou je, zda mluvit o „smůle“. Již delší čas oslabující koruna poskytuje mimořádně vítaný polštář českým exportérům, jak to ukázala dnešní data ze zahraničního obchodu. Podle nich skončil za listopad zahraniční obchod s vysokým přebytkem 18,4 mld. Kč. Přitom v listopadu proteklo přes české hranice historicky rekordní množství zboží za 512 mld. Kč! A dokonce dovozy i vývozy začaly zrychlovat růst. Toto rekordní zapojení v zahraničním obchodě drží stále českou ekonomiku nad vodou a umožnilo, aby si dokonce v listopadu průmysl připsal meziroční růst 5,4 %. Těžko bychom se tak drželi, kdybychom ve stejné době měli euro, které by neumožňovalo oslabení vůči hlavním obchodním partnerům. Nicméně finanční trh takto nepřemýšlí; ten vidí rovnítko mezi oslabující měnou a mírou atraktivity země.

Dnes koruna svou oslabující šňůru na chvilku přerušila a zatím „jen“ stagnuje kolem 25,80 CZK / EUR. Vysvětlení nám podává náš agent N, toho času z Londýna. Podle jeho aktuální zprávy londýnští devizoví brokeři pookřáli nadějí nad – podle mne zcela irelevantní - zprávou, že maďarský premiér a guvernér se sešli, aby prý „podpořili“ forint. Nějak si neumím představit, jak by společný oběd těchto dvou rivalů mohl přesvědčit spekulanty, aby forint neprodávali, ale londýnští brokeři si to patrně představit umí a výsledkem je dočasné uvolnění napětí kolem středoevropských měn. Ale popravdě řečeno, i tato milosrdná lež bude mít jen krátké nohy. Koruna má proto ještě další prostor k oslabení k euru. Hladina 26,00 CZK / EUR bude v nejbližších týdnech snadno překonána a pokud v Evropě ještě trochu přituhne, může koruna vyšplhat i nad 27,00 CZK/EUR.