Dnes si většinou závidíme hlavně velké domy, rozlehlé byty, nebo to, že nemáme hypotéku. A myslím, že přijde čas, kdy si budeme závidět… děti. Přesněji řečeno: Hodně dětí.

Ano, mít děti je čím dál větší luxus. Ne každý si to může dovolit nejen kvůli příjmům, ale třeba i kvůli takovým věcem, jako je klesající plodnost, malý byt, hypotéka neslučitelná s opuštěním zaměstnání, zaměstnání neslučitelné se staráním se o děti, anebo jednoduše kvůli takové „maličkosti“, jako že nemohu najít partnera. A když je něco vzácného a obtížně dosažitelného, stává se to žádoucím. Třeba ne hned, ale za několik let ano. Proto věřím, že po minulém čase malých rodin jednou přijde doba, kdy velká rodina náhle bude pro nezanedbatelnou část lidí překvapivě sexy. Jenomže ta doba je ještě dost daleko. Je dost daleko i proto, že PRÁVĚ TEĎ stát dělá všechno, aby rodinu zdecimoval. V dnešní „moderní“ společnosti rodina moderní zatím ještě není.

Je to vidět, kam se podíváme. Tak třeba taková důchodová reforma. Diskutuje se u nás už léta. Už se zdálo, že ji máme za sebou, abychom se letos vrátili znovu na úplný začátek. Útěchou nám může být, že v tom nejsme sami. Například slovenský premiér Robert Fico označil spoření ve druhém pilíři za fiasko. Podle něj se teď má každý, kdo spoří, dobrovolně rozhodnout, jestli druhý pilíř opustí. Slováci se dnes diví a jsou rozhořčeni, že první lidé, kteří už pobírají důchod z druhého pilíře, mají důchod v průměru v přepočtu jen 840 Kč. Samozřejmě z toho se žít nedá. Spořit ve druhém pilíři se většině lidí nevyplácí. Na to samé přišli i Poláci a Maďaři. S tím, že v Polsku a Maďarsku je situace ještě pikantnější o to, že si politici všimli, že ve druhém pilíři je hodně peněz. A tak si je bez ptaní „půjčili“. Ano, problémem druhého pilíře totiž navrch je i to, že se dá nenechavou vládou vybrat.