Celé roky mýtný systém a jeho budoucnost po roce 2016 nikoho nezajímala, podle toho koneckonců vypadá i divoká příprava nového tendru. Jak se ale velká státní zakázka přiblížila, z mýta se stalo politikum na úrovni koalice a spolu s tím se dramaticky zvýšily nejrůznější zájmové a lobbistické tlaky. Najednou se diskutuje o tom, jak v chystaném tendru nenaštvat tu kterou firmu, jak všechno navlíknout tak, aby byly uspokojeny nejrůznější komerční zájmy. Daňoví poplatníci ani dopravci, kteří mají těch budoucích 100 miliard na mýtném zaplatit, nikoho nezajímají. A tak se zčistajasna znovuobjevilo volání po rozšíření mýta na silnice nižších tříd. Většina předchozích ministrů dopravy tyto nápady z realistických a ekonomických důvodů vždy rychle smetla se stolu.

Připomeňme si několik faktů. Mýtným systémem se zpoplatňují dálniční a rychlostní komunikace, které svým uživatelům přinášejí přidané výhody a jejichž vybudování je nákladné. Za ostatní komunikace platí uživatelé formou silniční daně, spotřební daně z pohonných hmot a dalších daní. Je tedy zcela irelevantní uvažovat o zpoplatňování mýtem dalších několik tisíc kilometrů silnic, které žádný nadstandard neposkytují a na jejichž výstavbu a údržbu už silniční doprava přispívá. Mýtné na nich by vedlo naopak jen k odčerpání peněz z velkého dálničního mýta bez dalšího efektu.

Mýtné přináší peníze pouze tam, kde se dostatečně jezdí. Je prokázáno, že drtivá většina těžkých a tranzitujících kamionů (takřka 90 procent) využívá jen dálnice. Je proto opět zbytečná debata o jeho regulační funkci, která se už ukázala jako zcela iluzorní v případě vyšších sazeb v pátek odpoledne. Zabránění objíždění zpoplatněné infrastruktury je navíc řešeno novelou zákona č. 13/1997Sb. která umožňuje zakázat tranzit v místech, kde objíždění hrozí. Jednoduché a levné řešení.

Tam, kde by mýtné nevydělávalo peníze pro rozvoj silnic, nemá smysl. V regionech na malých silnicích by bylo jen další daní, která dopadne na malé podnikatele a živnostníky, kteří po těchto silnicích se svými vozidly jezdit musí. Silnice nižších tříd totiž v naprosté většině slouží k regionální dopravě, která obsluhuje základní občanské služby, přepravu osob za prací, nebo zásobování obchodů. Mýtné na takových silnicích by přineslo v lepším případě další zátěž pro menší podnikatele v podobě nové daně, kterou nebudou moci přenést kvůli silné konkurenci na zákazníka. V horším případě se jim mýtné podaří přeúčtovat koncovým zákazníkům a povede to k dopadům na regionální mikroekonomiku v podobě zdražování zboží a potravin.

A zcela mimo debatu většinou zůstávají i další požadavky uživatelů, jako je určitý komfort, spolehlivost a co nejnižší administrativní zátěž. Rovněž považujeme za nutné, aby Česká republika umožnila dopravcům využívat evropské mýtné služby a řidič mohl postupně nahrazovat různé palubní jednotky jedním zařízením komunikujícím s infrastrukturou ve více státech. A v nedaleké budoucnosti může dopravce dostávat souhrnné vyúčtování za mýto třeba z pěti zemí najednou.

Chceme být součástí diskuse, která se nás bezprostředně dotýká. Chceme mít možnost říkat jasně veřejnosti naše postoje a názory. Chceme, aby nás politici brali vážně.

Martin Felix, mluvčí sdružení autodopravců ČESMAD BOHEMIA