K těm se rozhodně připojit nechci. Na druhou stranu je Jarek Nohavica tak zásadní osobou pro můj vývoj, ať už společenský, kulturní, či osobnostní, že k tomu mlčet nemůžu a komentář si prostě neodpustím. I když za něj patrně nesklidím žádné velké ovace.

Jádrem problému je fakt, že si Jaromír Nohavica převzal od ruského prezidenta Putina vyznamenání za podíl na rozvoji vzájemných kulturních vztahů mezi českým a ruským národem. Tohle by si měl každý uvědomit, než začne jakkoli sršet síru na účet pana Nohavici.

Je totiž neoddiskutovatelným faktem, že se Nohavica o rozvoj vzájemných vztahů mezi Čechy a Rusy zasloužil. V době, kdy jsem ho začal poslouchat, což bylo začátkem 80. let minulého století, jsem já i moji vrstevníci Rusy a celý Sovětský svaz z duše nenáviděli. Jeden takový Rus mě učil na gymplu a podařilo se mu nejen nechat mě málem propadnout, ale hlavně mi zošklivit Puškina, Lermontova, Dostojevského, či Tolstého. Naštěstí jen dočasně.

A právě od Nohavici se naše generace dozvídala, že ruská kultura není jen Pavka Korčagin a Jak se kalila ocel. Najednou jsme zjišťovali, že existuje nějaký Vladimír Vysockij, nebo Bulat Okudžava. Začali jsme si opisovat jejich texty a přemýšlet o nich. Nohavica těch textů spoustu přeložil a nazpíval. Lepší propagaci ruské kultury a problémů, které tenkrát jmenovaní písničkáři měli přímo se sovětským režimem, udělat nemohl.

Tolik tedy Nohavicův vliv na moji generaci optikou poznávání potlačovaných osobních svobod na území Sovětského svazu. Věřte mi, že tehdy to bylo skutečné hrdinství. Některé texty byly okamžitě zakazovány a zakazován byl i sám Nohavica. Koncerty, na které jsme chodili byly spíš pololegální, což tam ale všechny tak nějak spojovalo a za to patří Nohavicovi také můj dík.

Dobře si uvědomuji, že ta doba a její atmosféra je nepřenosná. Na jednu stranu je určitě dobře, že ji dnešní třicátníci nemohli zažít a dnešní čtyřicátníci si ji sotva pamatují optikou výhledu z kočárků. Na druhou stranu, bez její znalosti nelze posoudit spoustu věcí s dostatečným nadhledem.

Teď tedy už k tomu vlastnímu vyznamenání, či spíše tomu, od koho ho Nohavica převzal.

U nás je téma vyznamenávaných a těch, co vyznamenávají, velmi oblíbené. Troufám si tvrdit, že nikde na světě nemají lidé takový problém s těmi, kdo vyznamenání přijímají a s těmi, co je udělují.

Pokud si dobře pamatuji, kritice toho, koho se rozhodli vyznamenat čelili kromě současného prezidenta Zemana i oba jeho předchůdci Havel a Klaus.

V módě je i to, nepřevzít si vyznamenání od toho kterého prezidenta, nebo kritizovat ty, co se vyznamenat nechali.

Dalším veřejností propíraným tématem je vracení vyznamenání poté, co ho dostal někdo, s kým nesouhlasím, nebo ho udělil někdo, koho politické názory nerespektuji. Dovolte mi citovat relativně známou advokátku a blogerku Moniku Čírtkovou, která k tomu uvádí: "Ještě trapnější je potom okázalé vracení medailí, když se změní okolnosti, nebo dokonce davové odsuzování těch, kdo si medaili nechají. Vyznamenaní se často ocitají pod tlakem, aby ocenění ostentativně vrátili; a právě to se nyní stalo Jaromíru Nohavicovi."

A jsme u toho. Nechme na těch oceněných, jak s vyznamenáním naloží. Oni vědí nejlépe, za co ho dostali, o co se svojí prací zasloužili a jakou pro ně má cenu.

Pokud se vrátím k Jarkovi Nohavicovi, je dle mého skutečně hodně, hodně, hodně nešťastné, že mu vyznamenání předal právě současný agresor Putin, ale vzpomeňme také, komu, co a jak tento diktátor předával, kdo si s ním třásl rukou, kdo se s ním usmíval na fotografiích...atd. Ti všichni se teď mají kát a omlouvat se?

Ale hlavně! Vzpomeňme na to, za co vyznamenání Nohavica dostal. Za rozvoj vztahů mezi lidmi Ruska a České republiky. Je něco špatného na tom, že člověk přispěje k tomu, aby se lidé navzájem více poznali, pochopili svoje počínání, seznámili se s žitím jinde na světě?

A k tomu Nohavica bez jakékoli diskuze přispěl a proto si myslím, že byl vyznamenám po právu a vracet by to vyznamenání neměl. Rozhodně tedy ne proto, aby udělal laciné gesto směrem k Putinovi, nebo proto, že to od něj tzv. "lepší lidé vysoce morálních zásad" očekávají.

Jsem totiž naprosto přesvědčený o tom, že Putin tu nebude a Nohavicovu Krabičku cigaret, nebo Vysockého Váňu a Zinu, kterou Nohavica přeložil a nazpíval, si budeme broukat dál.

Respektuji ale i názory těch, kteří nadřazují to, kdo vyznamenání předává tomu, co vyznamenaný dokázal a jak se o ocenění zasloužil. Pokud jsou o tom přesvědčeni a není to jen něčí politická hra, je to názor legitimní a mají na něj právo.