Chybějící mantinely a zoufale špatné zákony v oblasti podnikání (občas záměrně pokřivené) dávaly jen malou šanci těm, kteří chtěli hrát poctivě. Dostat se na vrchol, to znamenalo umět se prosadit mezi faulujícími hráči, když byl rozhodčí otočen zády, přijmout roli dravce, který nehledí nalevo, napravo a jde si tvrdě za svým cílem. To se Andrejovi podařilo.

Na druhou stranu požadavky kladené na českého politika směřujícího k vítězství ve volbách byly definovány lidmi systematicky vysávající veřejné prostředky. Kdo nebyl ochoten pouštět žilou, ten nikdy nemohl překročit stín komunálního zastupitele. Parlamentní strany, které se střídají v různých kombinacích u moci od roku 1989, dovedly postupně tento systém k dokonalosti. Zahodit charakter, zpronevěřit svou osobnost, nedržet slovo – to jsou vlastnosti nezbytné k výstupu na politické výsluní. I Bohouš Sobotka si evidentně počínal více než dobře.

Český člověk vydrží hodně, ale i ten už je unavený předvolebními programy tradičních stran, které, jak se vždy ukáže, zůstávají pouze v rovině teorie. Volič je důležitý pouze v předvolebním boji, pak štafetový kolík přebírají zákulisní hráči (můžete jim říkat také kmotři), kteří ho nepustí do dalších voleb.

Andrej Babiš přinesl do politiky zcela něco nového – praktické zkušenosti ze života. Chápe českého voliče, rozumí cílevědomému podnikateli, umí pojmenovat každodenní problém obyčejného občana. Protipólem mu jsou politikou odkojení a od reality odtržení jedinci, kteří nabývají pocitu, že jsou veřejně angažovaní z boží vůle. Vrcholem jejich umu je intrikaření, hašteření a absolutní ztráta soudnosti.

Ať už udělal Babiš v minulosti cokoliv, v pozici ministra financí si připisuje minimálně jednu velkou zásluhu – elektronickou evidenci tržeb, která jednak narovnává podnikatelské prostředí, ale hlavně rozbíjí důmyslně propracovaný a desítky let budovaný systém praní špinavých peněz. Systém, na kterém parazitovaly politické strany napříč celým spektrem a také jejich kmotři.

Hysterie vedená kolem Babiše je hnána urputnou snahou naplnit vysychající stranické pokladny před parlamentními volbami a vrátit se ke starým pořádkům. Trapné divadlo, jehož scénář odpovídá úrovni rychlostudenta právnické fakulty, není bojem za demokracii, kulturu v politice nebo dodržování ústavy. Ani ten největší moula už nemůže věřit, že Bohouš je tím bijcem za ústavu, když je to právě on, kdo znevažuje své slovo, kdo nerespektuje dohody či opovrhuje pravomocným rozhodnutím soudu.

Ač by se leckomu mohlo zdát, že snad premiér plní poslední úkol Modré velryby, skutečnost bude daleko prozaičtější. Je to jen zoufalý zápas o přežití, zápas o špinavé peníze na předvolební kampaň. Má-li pan Sobotka, Chovanec nebo Kalousek pocit, že takto pozitivně osloví českého voliče, pak mi nezbývá, než všem třem vzkázat: „Bůh s Vámi“.  

Martin Nesvačil

Vyšlo na eportal.parlamentnilisty.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele.