Za několik posledních týdnů poklesla kvalita tzv. „politických“ debat pod úroveň srovnávacího rámce, oblíbeného v našich končinách, čili pod příslovečnou „žumpu“. Špičkoví vládní a další činitelé si vyměňují do této chvíle nevídaná osočení a oslovují se při tom výrazy, jež by v podhradí běžně vedly k hospodské bitce „každého proti každému“, a vlastně se čeká jen na to, kdy vypukne v horních patrech politiky skutečné fyzické násilí. 

Bitva mezi ministrem financí Miroslavem Kalouskem (lidově přezdívaným „Chemický Míra“) a policejním prezidentem Petrem Lessym je dosavadním vrcholem boje o zachování „jakž takž“ demokratického vývoje v naší zemi – nic většího, nic menšího. Jenže, je to jen špička celého maléru. 

Po letech bezuzdného vykrádání státní kasy prostřednictvím zdánlivě legálních postupů se najednou, zdá se, začala karta obracet. Do rozhodujících pozic ve svých oborech se dostala nová generace odborníků v orgánech činných v trestním řízení – a je to hned znát. Staré struktury (pozor, nezaměňovat s bolševickými „starými strukturami“ – i když vazby a souvislosti tu jsou) byly dosud navyklé zahladit jakoukoli jimi prováděnou nepravost prostřednictvím propracovaného systému. V něm spolupracoval organizovaný zločin s politiky, mnohdy za účinného nicnedělání některých policejních složek, některých státních zástupců a některých soudců. Veřejnost byla ohlupována hesly „boje proti korupci“ a jen ztěžka se na veřejnost dostávaly (a šířeji propagovaly) informace o tom, že – lidově řečeno – „císař je nahý“. Jako bychom tomu nikdo nechtěl věřit… 

Nověji se objevila řada lidí, pro něž není slovní obrat „vymahatelnost práva“ prázdnou frází pro veřejná vystoupení, nýbrž otázkou osobní cti. Policisté například, kteří berou rok od roku nižší plat, už nechtějí jen tak civět na to, že se před jejich očima rozkrádají miliardy a oni to „jaksi“ nemají vidět. Ten rozkradačský systém začíná dojíždět na svoji, promiňte ten výraz, nenažranost a arogantní bohorovnost. Dobře tomu tak, i když bohužel trvalo hodně dlouho, než vývoj naší „polistopadové společnosti“ dospěl až do toho bodu zvratu. Mnoho už bylo rozkradeno, a co hůř, systém, který to způsobil, je pevně zakotven ve státních strukturách. 

Veřejnost ten boj, probíhající zatím kdesi v zákulisí, může sledovat v podobě neslýchaných slovních přestřelek mezi různými členy vládní koalice. Co je na nich nového, jsou nezakrývané náznaky, že už i vládě a jejím členům jde po krku policie. Proč asi? Nejspíš nikoli proto, že by všichni minulí i současní vládní činitelé (a jejich po ministerstvech rozesetí spolupracovníci) dělali skvěle svou práci a byli čistí, jak ta pověstná lilie… 

Pan Kalousek to nazývá „gestapáckými“ či „estébáckými“ metodami. Představitelé různých složek policie na to reagují výroky o tom, že se jim daří rozkrývat záškodnický systém, který ničil a ničí stát, a že po stopě půjdou „až nahoru“. Být na místě vysokých činitelů, kteří v minulých deseti, patnácti letech byli vlastně skoro u všech tzv. „afér“ či „kauz“, asi by se člověk necítil zrovna blaze… A zcela adekvátně k míře ohrožení, kterou nynější „mocní“ pociťují, volí i razantní až drsné způsoby „sebe-obrany“. 

Reakcí na páně Kalouskovy přepjaté výkřiky o „estébáckých“ metodách je vysoce emotivní výzva, kterou před nedávnem adresoval policejní prezident Petr Lessy směrem ke svým kolegům a podřízeným. Poměrně úpěnlivě v ní kolegy vyzývá, aby vytrvali ve své činnosti, v níž se daří rozkrývat nejen ty pro veřejnost takřka neviditelné kauzy, ale i takové, jež zasahují do nejvyšších pater politiky. To vypovídá o skutečné krizi v samotném fungování životně důležitých státních složek. 

Nerado se mi to tu píše, ale zmínit to musím: Akce a reakce, které se nejnověji rozběhly v souvislosti s policejními úspěchy v oblasti potírání organizovaného zločinu na nejvyšší úrovni, by v nějakém „banánovějším“ státě, než jakým Česká republika snad dosud tak úplně není, mohly vést k jedinému – totiž ke státnímu převratu za pomoci ozbrojených složek. Po zkušenostech s krizovými okamžiky našich novodobých dějin k tomu nejspíš nedojde. Nicméně, také po zkušenostech, které s různými formami totality máme, ale ovšem čistě mezi námi a zcela potichu, aby to nikdo neslyšel: Grázlové patří za mříže!

Publikováno se sozhlasem vydavatele.

Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.