Na první pohled je vše vcelku jednoduché. Každý volič disponuje tolika hlasy, kolik je voleno zastupitelů. Své hlasy může přidělit celkem třemi různými způsoby:

Dá „velký křížek“ jím vybrané kandidátní listině – tím přidělí své hlasy všem jejím kandidátům a jím volená strana získá všechny voličovy hlasy, respektive tolik hlasů, kolik má kandidátů (s výjimkou malých obcí, kde lze na kandidátní listinu „napsat“ i více kandidátů, než je voleno zastupitelů).
Dá „malé křížky“ kandidátům napříč kandidátními listinami – tím dá hlasy těmto kandidátům a zároveň i stranám, za které kandidují!
Kombinace obou předešlých postupů – v takovém případě se od hlasů pro stranu s „velkým křížkem“ odečtou (odspodu její kandidátní listiny) hlasy přidělené kandidátům z jiných kandidátních listin.
Verba movent, exempla trahunt

Vysvětleme si to na jednoduchém příkladu. Představme si, že máme zastupitelstvo o 10 zastupitelích. 3 kandidátní listiny, každou o 10 kandidátech. A 3 voliče, kdy každý volí jedním z výše uvedených způsobů.

První volič, Franta, volí „velkým křížkem“ stranu A. Druhý volič, Karel, volí pouze „malými křížky“ – vybral si přitom 4 kandidáty strany B a 6 strany C. Poslední volič, Lojza, volil kombinací, dal „velký křížek“ straně B a zároveň „malé křížky“ 6 kandidátům strany C.

Výsledek? Vyhrála strana C, která sice neobdržela žádný „velký křížek“, ale její kandidáti ji přinesli celkem 12 hlasů. Na druhém místě skončila strana A, která za „velký křížek“ obdržela 10 hlasů. A na posledním místě skončila s 8 hlasy strana B, která za „velký křížek“ od Lojzy získala jen 4 hlasy a další 4 hlasy za Karlovy „malé křížky“.

Jak se to přepočítá na mandáty?

Tyto získané hlasy pro jednotlivé strany (v našem příkladu 12 pro C, 10 pro A a 8 pro B) následně vstupují do přepočtu, kdy je stejně jako například ve volbách do Poslanecké sněmovny použita d’Hondtova metoda, tj. postupné dělení řadou celých čísel počínaje 1. (užitá metoda vstupu by přitom naznačovala nikoli poměrnou, ale většinovou distribuci mandátů, kterou ostatně používají na Slovensku.) Vypočtené podíly jsou seřazeny podle velikosti a stranám s x nejvyššími podíly (v našem případě 10) jsou přiděleny mandáty. Podíly se přitom vypočítávají jen pro strany, které překročily 5% uzavírací klauzuli. V našem příkladu by tak strana C získala 4 mandáty a strany A a B po třech mandátech.

Preferenční hlasy neexistují

Často v souvislosti s komunálními volbami slyšíme o preferenčních hlasech. To je však velký omyl. V komunálních volbách žádné preferenční hlasy neexistují! Existuje však preferenční mechanismus. Ten umožňuje kandidátům posun vzhůru. A to v případě, že získali o 10 % více hlasů, než kolik činí průměr hlasů na jednoho kandidáta z jejich kandidátní listiny.

A právě zde se nachází snad největší perverze komunálního volebního systému. Pořadí na kandidátních listinách volebních stran mohou ovlivnit většinoví voliči úplně jiných stran. Volič strany A na druhou stranu pořadí na její kandidátní listině může ovlivnit pouze za cenu vyhození části svých hlasů a tím i oslabení jím preferované strany ve volbách. Pokud tedy dáte „velký křížek“ nějaké straně a zároveň „malý křížek“ některému z jejich kandidátů, tento „malý křížek“ nemá žádný význam a při sčítání se k němu vůbec nepřihlíží (lístek tím však není neplatný).

Jak tedy volit?

Nejjednodušším způsobem, je prostě udělit jeden „velký křížek“ Vámi preferované kandidátní listině. Tím se zaručeně vyhnete tomu, abyste skončili jako Lojza z našeho příkladu, který chtěl volit stranu B, ale ve skutečnosti dal většinu svých hlasů straně C. A zároveň nebudete tříštit své hlasy.

S trochou nadsázky by se navíc dalo říct, že „velkým křížkem“ dáváte lídrovi dané strany všechny své hlasy k tomu, aby se stal starostou nebo primátorem.