Předně, jedná se „jen“ o příměří a nikoli o mír. Navíc jedno příměří již bylo uzavřeno v září a v praxi nefungovalo. I pokud bude tato nová, v zásadě upgradeovaná, verze zářijové dohody fungovat, zůstává do budoucna spousta nevyřešených problémů.

Jednotky separatistů se navíc dočkají legalizace, kdy dohoda místním vládám umožňuje zřizovat lidové milice, do kterých budou téměř jistě transformovány stávající jednotky separatistů.

Time out

Příměří umožní oběma stranám, ale zejména Ukrajině, nabrat síly. Na druhou stranu separatisti jsou ve výhodnějším postavení, protože kontrolují „své“ území a budou v budoucnu moci pod nejrůznějšími záminkami odmítat návrhy centrální vlády na konkrétní podobu autonomie. Kyjev pak, bude-li chtít obnovit kontrolu nad ukrajinským územím, bude snadno vystaven do role agresora, pokud by se rozhodl situaci řešit silově.

Je sice možné, že se konflikt podaří urovnat nenásilnou cestou, nicméně vzhledem ke stávajícímu vývoji se to nejeví jako pravděpodobné. Na dohodu totiž musejí být dva a už v Minsku měli podle zpráv separatisté ukázat, že se příliš dohodnout nechtějí.

Kvazistát Novorusko?

Reálně tak hrozí, že konflikt zamrzne. Což by ve stávající situaci vyhovovalo hlavně Rusku. Na východě Ukrajiny tak může v budoucnu vzniknout kvazistát podobný Podněstří, Jižní Osetii nebo Abcházii. Kyjev se bude tvářit, že je to jeho území, ale nebude schopen jej kontrolovat. To mu znesnadní, ne-li znemožní, cestu do mezinárodních institucí. (Byť v EU vidíme na příkladu Kypru, že členem spolku se může stát i stát, který plně nekontroluje své území, ale v případě Ukrajiny by se tak dělo v nesrovnatelně větším měřítku.)

Také bude zajímavé sledovat další osud ekonomických sankcí vůči Rusku. Budou zrušeny, pokud začne příměří fungovat? Nebo je Západ ponechá v účinnosti do doby, než Rusko vrátí Krym? Mluvíme-li o Krymu, je příznačné, jak se tento problém zcela vytratil z debaty. V uzavřené dohodě o něm není ani zmínka. Krym patrně zůstane ruský. I proto zatím Západ odchází z konfliktu jako poražený.

P.S. Račte si prosím povšimnout, že za EU nevyjednával ani „prezident“ Tusk ani šéf Komise Juncker a ani vysoká představitelka pro Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku Mogherini, ale francouzský prezident a německá kancléřka. Jak trefně podotkl Jan Zahradil: „Das ist realpolitik.“