Na každou z nich dostávám postupně odpověď a na některé odpovědi sám definuji. Pří své práci mám totiž možnost a potřebu dělat věci transparentně.

Protože vím, že nelze podobnou globální změnu realizovat bez negativních následků ze dne na den, jdu krok za krokem, a právě takováto cesta může nejlépe napomoci plynulému přechodu, který bude bolet jen ty, kteří dnes z profitu ze stoupajícího objemu odpadu žijí.

V rámci mezinárodní komunity ZERO WASTE se v minulém týdnu jedna z vůdčích osobností a zakladatelka ZERO WASTE WEEK paní Rachelle Strauss v rámci skupiny uživatelů zeptala, jakou zákonnou změnu by navrhli, kdyby měli neomezenou moc měnit okamžitě zákony týkající se odpadu.

Samozřejmě, že odpovědí byla smršť odpovědí a s ohledem na skutečnost, že většina členů skupiny se sama snaží za sebou zanechávat minimální odpadovou stopu, bylo to skutečně zajímavé.

Největší podíl odpovědí se týkal zákazu výroby plastových obalů a to všech typů, či jejich výrazně vyššího zdanění.

Druhý největší podíl mají opět obaly, tentokrát však podpora 100% biologicky odbouratelných.

Co mne však potěšilo, byla skutečnost, že k mému návrhu postihů jednorázových a jednoúčelových obalů a výrobků se přiklonili všichni diskutující a uživatelé a dávali příklady, kde by tento krok bylo možné aplikovat již dnes.

Tady se dostáváme k tomu, co se stane, když přestaneme generovat odpad a plýtvat.

S ohledem na přechod z konzumní na rozumnou společnost je třeba počítat s tím, že bude v rámci přechodu docházet k postupnému útlumu tradičních oborů, ovšem ne k jejich úplnému vyhynutí, jak se stalo například po revoluci průmyslové.

V prvním kroku, bude najednou všeho nadbytek, jen regionální rozdělení nebude odpovídat (stejně jako dnes), potřebám. Bude proto nutné vytvořit nové subdodavatelské a logistické řetězce, které tento stav budou korigovat.

Ve druhém kroku bude docházet k přerodu z masové výroby na roky dopředu ke zkracování „objemu bezpečnostních zásob“ a reakci na skutečné potřeby trhů a jednotlivých komodit. Nebudou se stavět domy a byty, které se nestaví pro lidi, ale pro peníze.

Ve třetím, se bude průmysl učit (protože to již zapomněl) zase vyrábět kvalitně. Výrobky bez ohledu na cenu, přestanou se valit v milionových a miliardových objemech proto, aby se splnil nesmyslný business plán a očekávání investorů, kterým ani 219% růst (AMAZON) není dostatečný. Výrobky budou vyráběny proto, aby sloužili dlouho a dobře, ne tedy s „kurvítky“ aplikovanými na konec záruční doby.

Ve čtvrtém bude docházet, k rozvoji oborů zvaných OPRAVA, REGENERACE, OBNOVA a to na úkor nové výroby. V rámci těchto oborů se budou v průběhu definovat i toky a procesy systémové tvorby EXISTUJÍCÍCH ZDROJŮ a to bez nutnosti nejdříve vytvořit odpad, který se pak bude recyklovat. INDUSTRIAL UPCYCLING bude na vzestupu.

V pátém pak se průmysl naučí opět to, co už dávno zapomněl, tedy pracovat s oněmi existujícími zdroji, jako zdroji prvotními a dostane se blízko k procesům cirkulární ekonomiky.

Ani zdaleka však vše nepůjde tak snadno. Pravý opak je pravdou. Klacků pod nohy ze všech úrovní bude kladeno na cestu podstatně více, než bude z průmyslového sektoru natažených rukou, které pomohou zase vstát, či tyto odstraní. Půjde totiž o peníze pro t, kteří na práci, z níž jim plynou miliardy, ani nesáhnou, natož aby se s ní ušpinili.

Tito lidé ovládají politiku, ne političtí představitelé, protože ti nejsou skutečně ničím jiným než jen představiteli. Je jedno jak se jmenují, vykonávají jen to, co si přeje někdo jiný, někdo, kdo jim slíbí, že se budou mít dobře oni a jejich rodina.

Tito lidé již dnes to, co dělám nevidí rádi a snaží se ze všech sil zastavit mně na cestě na kterou jsem se vydal, ale víte co. Já už dávno nejdu sám.

Je nás každý den víc.

A každý, kdo to zkusil zjistí, že méně, často znamená více a to je platné i v tomto případě.