Vono je to jedno, hodinář, uzenář, milicionář…. Tak to byla slova písně zpěvačky Lucie Bílé v době, kdy ji sice poslouchalo podstatně méně lidí, ale texty jejích písní byli víc než jen prázdný, dobře se poslouchající bezobsažný talk.

Já nebudu rozebírat, co, kdo a jak, ale podívám se na to co jsem řekl já sám, k tomu je blog moc dobrý.

Tak 17.11.2014, tedy necelé dva měsíce poté, co jsem na této platformě začal blogovat vyšel článek s názvem „Chválení Chvástalů a Chroustů – Oslava doby po Sametové Revoluci“

Jako nepolitik, jsem si dovolil navrhnout mocipánům deset změn, ke kterým by mohlo dojít a je zajímavé se podívat, zda-li si vzali inspiraci.

A přeskočme rok, a jsme na 17.11.2015. V ten den se na mém blogu objevil článek zcela jiný, nesoucí název „Po domácích zahradách přichází domácí farmy“

Možná se ptáte, kde se vzal onen obrat, kde je oslava politického intelektu. Nebyla již třeba, protože oslavovat svou inteligenci jali se politici sami. Rozdávání cen a medailí a diplomů za chytrost, Zlaté padáky se přešívali na vlečky a dlouhé kabáty, a proto byl čas se věnovat něčemu novému a změna zemědělství a zacházení s potravinami, byla tím pravým.

V té době jsem ještě netušil, že o pouhý rok později budu téma FOOD WASTE a prevence plýtvání jídlem jednou z činností, kterou budu vykonávat, vyučovat a implementovat i pro tak významné světové klienty, jako největší hotelové sítě světa a jejich zástupce a pobočky.

Snad jen maličkost. Domácí farma, o které jsem psal, se skutečně vyrábí a od podzimu tohoto roku se i distribuuje. Její tvůrci nakonec vybrali o 50% kapitálu více než chtěli a tak byli schopni nejen farmu začít vyrábět, ale ještě ji vylepšit.

A nastal 17.11.2016... Já jsem v kanceláři a připravuji podklady pro další projekt prevence vzniku odpadu v dalších průmyslových závodech. Do konce měsíce na mne čekají klienti v Berouně, Loděnicích, Praze, Českých Budějovicích, Ostravě, Karviné a Mladé Boleslavi. Proto mi dovolte, abych daný den, který jsem strávil výjimečně celý v Plzni, popsal fotografiemi, které jsem pořídil.

Jinak nutno říci, že Plzeň byla v tento sváteční den stejně prázdná jako jindy a místo vlajek naší republiky, visely v mnoha oknech trenýrky. Zajímalo by mne, jak to bylo na dnes na hradě.

Na tomto místě však musím říci, že jak vidíte z fotografie výše, den nebyl zdaleka u konce a to, co jsem zažil v jeho závěru mi dodalo sílu a energii a hlavně naději. Byl jsem totiž pozván na koncert, a ne tak ledajaký. Jednalo se o koncert skupiny MELODY MAKERS Ondřeje Havelky. Ano, to je ten pán s těmi kostěnými brýličkami, který tak krásně hraje hudbu z doby, kdy měla duši a nepotřebovala počítače na to, aby zněla dobře.

Byl to neuvěřitelný zážitek a každý z hudebníků dal do něj maximum, stejně jako Ondřej Havelka, jeho syn Jaroslav i dcera Rosalie. V tomto večeru se podařilo vlít rytmus do krve nejenom mně, ale i všem divákům, kteří 4x přivolali skupinu zpět a vyžádali si tak dodatek.

Děkuji obzvláště panu Pípovi, který je nejen vynikajícím bubeníkem, ale i člověkem a jedním z nejelegantnějších E-MOTIONEERů na této planetě, protože ve smokingu nejezdí nikdo jiný. Jak mi sdělil při našem povídání před koncertem, měl a má možnost, díky elektrické jednokolce, prohlédnout celé město, zatímco jeho kolegové stačí obhlédnout sotva okolí hotelu, kde jsou ubytování.

P.S. 17.11.2016 jsem překonal na své elektrické jednokolce hranici 7.000 km ujetých v průběhu jednoho a půl roku. Náklady na provoz byly nižší než jedna nádrž paliva osobního automobilu. Chce mi ještě někdo tvrdit, že E-MOTION nedává smysl?