Podle očekávání byla klimatická konference COP29 další kapitolou klimatické ságy „Zachraňujeme svět – s vašimi penězi“. Sliby jsou skvělé, výsledky skromné. A věda je nadále zneužívána. Ochlazující se grónské ledovce ale ubírají celému humbuku kyslík.

Autor Rainer Rupp se zamýšlí nad tím, kam jdou peníze na celosvětový „Green deal“:

Každoroční megapodívaná COP29, kde se politici a aktivisté snaží přesvědčit svět, že je bez bilionů dolarů a slibů „čisté nuly“ odsouzen k záhubě, se tentokrát konala v Baku. Po dlouhých jednáních byla nakonec dohodnuta „štědrá“ částka 300 miliard dolarů ročně do roku 2035, která má pomoci rozvojovým zemím vyrovnat se s klimatickými změnami. Skvělé, že?

Ale počkejte – co se vlastně stalo s těmi nesčetnými miliardami, které již byly vyplaceny za posledních několik let? Zpomalilo nebo dokonce zastavilo změnu klimatu? Naše planeta je vystavena neustálým změnám klimatu po stovky milionů let. Hladiny CO2 v atmosféře byly obvykle mnohonásobně vyšší než nyní, i když tehdy neexistoval průmysl ani lidé.

Jak často bylo údajné tání grónského ledu používáno v poplašných projevech politiků a hysterických úvodnících předními prestituty jako důkaz toho, že naše děti a vnoučata budou během svého života spáleny k smrti, pokud okamžitě nezměníme obrovský posun teplot obrovskými sumami peněz? Musí se na to ušetřit, zejména v sociálním sektoru, stejně jako ve školství a zdravotnictví, ale i starší lidé musí přispět k boji proti změně klimatu nižšími důchody.

Takto ušetřené miliardy dolarů pak jsou vhozeny do chřtánu novým profitérům z klimatického průmyslu, který vyrostl z nuly. Je to pravděpodobně poprvé ve světové historii, kdy celá země utrácí spoustu peněz na vybudování nového průmyslového odvětví větrné a solární energie, které pak vyrábí produkt, který je (kvůli dlouhým obdobím tmy a bezvětří) mnohem nižší a méně spolehlivý než předchozí produkt (výroba energie z uhlí, plynu, ropy a jádra), ale zato činí energii pro domácnosti dvakrát až třikrát dražší.

A celá věc je pak zdůvodněna odkazem na údajně nevyvratitelné vědecké klimatické studie. Ty vytváří mezinárodně propojený konglomerát akademických a pseudoakademických klimatických institutů pomocí počítačových modelů, které počítají klima přesně na dvě desetinná místa až do roku 2100. Díky bohatým penězům z daní, které do tohoto sektoru plynou, se klimatické ústavy těší jedinečnému finančnímu boomu a vysoké společenské reputaci, zatímco ostatní fakulty musí šetřit.