Tolik naděje vkládané do aplikované matematiky samozřejmě vybízí k obezřetné úvaze, jak si toto myšlení dosud vedlo při řešení některého z našich nejpalčivějších společenských problémů. Protože by věda neměla být odtržena od skutečnosti, položíme si otázku, jak se praktická matematika manažerů a finančníků podílela na průběhu migrační kauzy.

Aby ovšem naše diskuse dostala hned na začátku historický náboj, připomínáme, že dnešní společenský konsensus je kulturně podmíněný a rozhodně nebyl v Evropě sdílen intelektuální elitou vždy. Byly doby, kdy klíčoví myslitelé pokládali za rozhodující pro zdravý společenský i individuální vývoj klasické vzdělání. Jedna z nejvzdělanějších postav 20. století, zakladatel analytické psychologie Carl Gustav Jung, navíc stavěl matematiku na úroveň hudebního nadání a konstatoval, že nadání matematické nemá žádnou souvislost s intelektem, a dokonce že oligofrenici bývají nápadně často vynikajícími počtáři (oligofrenie znamená slabomyslnost). Tato poznámka z klinické praxe budiž upoutávkou k výzvě, že pro upřednostňování matematiky je zapotřebí argumentovat. Jungův náhled je třeba brát vážně už proto, že všechny pokusy odvodit aritmetiku z logických zákonitostí dopadly, jak známo, neúspěšně. Tím má být řečeno, že pokud se někomu ze sdružení středoškolských matematiků podařilo to, co se nepovedlo Fregovi (tedy převést matematiku na logiku), měli by o svém úspěchu veřejnost informovat. Protože jinak zatím vyhrává Jung a z jeho diagnózy plynoucí závěr, že matematika logické myšlení nerozvíjí. Přistupme však k praktičtější otázce.

Manažeři západních a českých hospodářských svazů a komor, z nichž prvně jmenovaní měli rozhodující vliv na formování právě kulminující imigrační politiky Evropské unie, stáli vždy před tradičním problémem snižování mzdových nákladů zvyšováním konkurenčního napětí na pracovním trhu. Pozvání pracovní síly odjinud má přirozeně navíc tu výhodu, že učiní myšlenku sociální ochrany obyvatelstva před dopady kasinového kapitalismu méně populární. A redukce sociálního státu sama o sobě vyvolá další tlak na pokles mezd (který je v „proexportní“ ekonomice žádoucí), protože člověk bez ochrany před podnikateli přijme jakékoli pracovní podmínky. Potud je vše logické. Dokud manažeři nezačnou počítat.

Vypočítají, že v německé ekonomice bude zapotřebí v následujících letech nahradit úbytek vymírající domácí pracovní síly, který si pro zjednodušení označí písmenem x, ypsilonem pracovníků z ciziny. Písmena „x“ a „y“ jsou obě malá, mají ještě několik společných znaků a manažeři si z hodin matematiky zapamatovali, že se dá mezi nimi napsat „rovná se“. Protože nikdy nenavštívili hodinu sociologie, historie, kulturní antropologie, etnologie ani filosofie, domnívají se, že když se kterákoli lidská bytost s libovolnou minulostí ocitne v dostatečné blízkosti jejich tržního mechanismu, stane se z ní subjekt „racionální volby“, tedy se okamžitě začne na trhu prodávat ve snaze kasírovat svůj individuální profit v eurech, a to bez ohledu na kulturní, sociální či ideové dopady takového počínání.

Kdyby manažeři průmyslu vystudovali něco jiného než ekonomku nebo matematiku, dozvěděli by se, že i když jsou mnohé objekty označitelné stejnými či podobnými znaky, nezískají tím vlastnosti znaků ani se sobě navzájem nezačnou více podobat.

Dozvěděli by se, že tržní invariant jako aritmetická jednotka vyučovaná ekonomy je mýtus, který ignoruje, že v různých dobách a kulturách mají lidé odlišné vnímání prostoru a času, vedou různě hranice mezi předmětem a prostředím, mezi ego a alter ego, mezi já a kolektivem, mezi individuálním či „soukromým“ a sociálním či veřejným, atd. Zatímco nám dnes může připadat prodej vlastní práce nějaké soukromé moci za peníze jako morálně přijatelná směna, příslušník jiné kultury v tom může vidět něco na způsob prostituce nebo otroctví. Zatímco my jsme přivyklí více méně svobodně a poklidně vyjadřovanému myšlení, příslušník jiné kultury na nás může působit jako cholerický automat či zhypnotizovaný orgán kolektivního těla. Nežijeme totiž ve světě od přírody definovaných věcí, osob, hodnot, zboží, peněz a pozemků. Proto je asi zapotřebí, aby vedle každého matematika stál člověk, který provede interpretaci kvantit, s kterými se dá tak snadno počítat. Jinak to může vést třeba k chaoticky řízenému přetváření etnicity celých oblastí, což si lidé v naší demokratické společnosti v žádných volbách zatím neobjednali. A vůbec za to nebude zodpovědný „neomarxismus“ ani jeho správná diagnóza podílu Západu na genezi islamistické agrese.

Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami