Následně jsem se seznámil s článkem, který na téma zřízení onoho Centra přinesl levicový britský deník Guardian. Zaujaly mne zejména dvě věci, o kterých se v českých vůdčích médiích nepíše (volně cituji):

-         Centrum bude mít za cíl působit proti interferenci v nadcházejících všeobecných volbách v České republice, které se budou konat v říjnu, protože prý přibývá důkazů, že on-line dezinformace ovlivňují veřejné mínění a situace hrozí destabilizací demokratického systému země, ustaveného po pádu komunismu v roce 1989.

-         Centrum sídlí v budově, která byla používána jako výslechové centrum tajné policie bývalým komunistickým režimem během studené války, kdy bývalé Československo bylo blízkým spojencem Sovětského svazu.

Nu což, volební preference strany premiéra Sobotky tají jako padlý sníh a je tedy pochopitelná snaha tento trend zvrátit. Zvolená technika bohužel až nápadně připomíná praktiky instituce, která před nimi v budově sídlila.

Článek 5 Organizačního řádu X. správy SNB "pro boj s vnitřním nepřítelem" dle rozkazu ministra vnitra ČSSR č. 10 z roku 1975 si můžete přečíst zde:

Plné znění zde http://www.ustrcr.cz/.../rozkazy/orstb71-89/rmv_10_1975.pdf

Zajímavé je, že v příštích dnech oslaví 40. výročí svého vzniku Charta 77. V LtN vyšel článek politologa Zdeňka Zbořila. Připomněl v něm mj., že Charta ve svém základním prohlášení komentovala článek 17 helsinského Mezinárodního paktu o občanských a politických právech: „svoboda veřejného projevu nemá být  potlačována...“,  „…žádný politický, filozofický i vědecký názor nebo umělecký projev jen trochu se vymykající úzkému rámci oficiální ideologie či estetiky by neměl být zakazován, stejně jako znemožňována veřejná kritika krizových společenských jevů“ nebo „vyloučena možnost veřejné obrany proti nepravdivým a urážlivým nařčením oficiální propagandy“. 

S obavami sleduji omezování svobod nabytých po roce 1989, jednostrannou informační politiku, zákazy, úsilí o prosazení možnosti nasazovat Armádu ČR v zahraničí bez souhlasu parlamentu, pasivitu vůči reálným hrozbám a naopak horlivost při plnění směrnic z Bruselu a nejnověji otevřené šmírování, které má napomoci neprohrát volby. To všechno zřejmě k „destabilizaci demokratického politického systému“ (tak jak si jej zřejmě představuje Chovancův úřad) nepřispívá.

Jak se dnes postaví žijící signatáři Charty k činnosti instituce, která „nezakazuje, nezavírá“ (alespoň zatím), je však hnána podobným, jen lehce modernizovaným motorem ideologické intolerance a sídlí pod křídly stejného ministerstva a ve stejné budově, kterou její předchůdkyně, Státní bezpečnost, používala k tomu, aby je vyslýchala?

Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami