Na letišti Leoše Janáčka (!) se konaly Dny NATO, na kterých mohli diváci lační adrenalinu shlédnout techniku určenou k udržování míru. Co s tím má společného Janáček? Mnohé. Stejně jako se do jeho hudby promítly lidové motivy a příroda, na jeho letišti se sešly ovečky obdivující ocelové ptactvo. Sjely se jich desítky tisíc. Bylo to zadarmo, mírovou akci podpořilo město Ostrava a mnoho dalších sponzorů. Boj za mír se vyplatí!

NATO je totiž organizace, která si v prvním článku své zakladatelské smlouvy předsevzala urovnávat veškeré mezinárodní spory, v nichž mohou být smluvní strany zapleteny, mírovými prostředky tak, aby mezinárodní mír nebyl ohrožen, stejně jako bezpečnost a spravedlnost, a zdržet se ve svých mezinárodních vztazích hrozby silou nebo použití síly jakýmkoliv způsobem neslučitelným s cíli Spojených národů. Tolik pro neználky, kteří ji viní z agresivity a roztahovačných choutek.

Na výstavišti ve Slatiňanech u Chrudimě naproti tomu proběhla Okresní výstava králíků a místní výstava drůbeže, holubů a exotů. Akci pořádala místní základní organizace Českého svazu chovatelů. Na rozdíl od Dnů NATO se tak dělo bez velkého zájmu médií. Nad králíčky se nicméně rozplývala hlavně dítka předpubertálního věku. 

Chovatelský spolek bohužel nikde nedeklaruje, že bude usilovat o to, aby nebyl ohrožen mír. Má však holubičí pověst a spoléhá na to, že si králíci, drůbež, holubi, holubice ba ani exoti nehrozí vyvražděním. Zvířátka většinou žijí v míru a nevědomě čekají na to, až přijde jejich chovatel a některého ze svých svěřenců – jehož za tím účelem svědomitě krmí -- podřízne. 

Občanstvo se na Dny NATO dostavilo s očekáváním, že všechny ty řeči ošklivých komunistů, kteří by chtěli příslušníky holubičího národa z této mírové organizace vyvést, jsou pomluvy. Mocné technice se sluší mávat, protože nás podle televize chrání před agresivními zloduchy. S velkým zájmem se proto rodiny s dětmi procházely mezi echt mírovými prostředky, jejichž vrcholem byly velké americké bombardéry. Tytéž, jež sehrály nemalou roli při prosazení humanitárních principů a demokratických hodnot v Jugoslávii, Afghánistánu, Iráku a dalších zemích.

Králíci, slepice a holubi (natož ovce!) o svém konci nepřemýšlejí, zjevně ho ani netuší. Nemají holt tu inteligenci.

A nemá ji ani stádo, obdivující na letišti Leoše Janáčka onu mírovou techniku. Má však velkou šanci na to, že se probudí z reality show do reality bez show. 

Pokud třeba ty bombardéry upustí pár (atomových?) bombiček tak, aby se dotkly (samozřejmě pomyslně!) jejich hlaviček. Nebo když někomu z té kategorie mírotvorců ujede ruka a spustí apokalypsu.

Vzpomínáte na povzdech toho kluka z filmu Knoflíková válka? Kdybysem tobyl býval věděl, takbysem semnechodil…

Kdyby byl občan předvídavější, šel by přece jen raději na tu výstavu králíků. Nebo na procházku do lesa. Jinak: kdyby byl předvídavější, nerochnil by se v militaristickém hnoji, ale dělal by všechno nejen pro to, aby se technika hrůzy nestala součástí jeho kultury, ale aby jí bylo JEHO úsilí o mírový dialog.

Kdyby. Jenže až si tohle řeknete, to už bude pozdě, pane Bych. Takže se raději návštěvě pochlubte rodinnou fotografií, na níž budete s dětičkami hrdě pózovat u toho velkého ocelového ptáka určeného pro zabíjení lidí. A neopomeňte zdůraznit: dětem se to tak líbilo…

Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami