Stát má být chudý, bohatí mají být jeho občané. Stát má zasahovat tam, kde jedinec z vážných důvodů nestačí. Především bychom se měli starat o sebe sami. To, že se rodiče starají o své děti a děti o své rodiče, považuji za zcela normální. Normální rodina v okamžiku nouze začne šetřit. Všichni se omezí tak, aby se škoda rozložila rovnoměrně.

Dnes jsme si zvykli na půjčky, nadace a podpory. Jezdíme několikrát ročně na dovolenou, řídíme se módními trendy, a jakmile se nám něco nelíbí, protestujeme. S takovou existencí žádná společnost nemůže vydržet, i kdyby předseda vlády byl Pánbůh.

Úlohou státu je hledat optimální podmínky pro život společnosti. To znamená především ho nezadlužovat, nekumulovat moc a rozložit problémy do celé společnosti mezi všechny, kteří jsou schopni jim čelit. Dojení státu je naše vlastní sebevražda.

Vydírání státem je také zločin. Pomáhat jen v případě, že se rodina nemůže postarat sama. Stát není od toho, aby nám řídil život, ale měl by nám připomínat, že pokora k životu a vzájemná úcta jsou základem života společnosti.