Proč to píši? Ani ve válce Ruska proti Ukrajině nemusí dojít k poražení jedné strany a tančení na její mrtvole, ale k nějakému typu příměří, vytvoření rovnováhy, najít způsob jak zachránit vlka i ovci. Je to o jednání, jednání, jednání. A bez demagogie…

To, jak herecký prezident Ukrajiny a zpozdilí evropští politici rozdmychávají ukrajinský konflikt, je nebezpečné. Východní Ukrajina je problémem dlouhodobým a měl by se řešit diskuzí, ne ozbrojeným konfliktem. Podněcování k válce je ta nejpitomější varianta. V naší nejisté době, kdy se do vlád všech zemí dostávají velmi podivní jedinci, o kterých nevíme, zda jsou stabilní a jak se zachovají pod tlakem okolností, je situace zvlášť nebezpečná.

Zmáčknutí atomového knoflíku může být opravdu dílem náhody nebo osobního selhání, které zažehne konflikt, jež nebude možno zastavit a který postihne nejen válečnou zónu, ale celý svět.

Není kam emigrovat, není kam utéct. Pokud vypukne světová válka, všude nás dostihne. V takovém případě by bylo asi nejlepší vyjít před dům, posadit se a čekat, až to rychle přijde. Každé zdržení by přineslo jen větší utrpení.

Zatímní stav reinkarnuje totalitní prvky. Roste cenzura, která polarizuje společnost a anuluje demokratické principy. Zmatená podpora ukrajinských emigrantů, která vede k ožebračení naší země, s sebou přináší politickou nejistotu a občanskou neposlušnost. Ukrajině ani Evropě nepomůže chudé a rozvrácené Česko. Pomoc potřebným je něco samozřejmého, ale nelze jedněm pomáhat a druhé destabilizovat.

Současná situace dává zelenou tlučhubům a rychlokvašným politikům. Věřil jsem, že postbabišovská vláda dá naši zemi do pořádku, ale zatím jen prodloužila nouzový stav a politici si hrají na hrdiny v neprůstřelných vestách a přilbách, aby byli na evropském jevišti dobře vidět.

Kam se ztratil zdravý rozum?