Nechali jste se zlákat pofiderním nátěrem slávy architektky Zahy Hadid a stavíte uprostřed Prahy povrchně dekorativní, a hlavně obrovitý komplex domů, který zničí pohled na Prahu, která měla to štěstí, že si zachovala ve většině drobnou zástavbu na historických půdorysech. Rád bych vám něco připomněl.

Jedna z prvních realizací Zahy Hadid je Dům pro hasiče ve Vitře, továrně na nábytek ve Weil am Rhein (Německo). Má odvážné řešení s ostrými rohy a je k ničemu. Hasiči brzy poznali, že nesplňuje jejich požadavky, a byl postaven dům nový. Stavba Zahy Hadid se teď ukazuje jako příklad moderní architektury, dodávám architektury k ničemu. Mimochodem, v tom samém areálu stojí Vitra museum od Franka Gehryho. Je to vlastně plastika, což muzeu tolik nevadí, jen s tou výhradou, že domu zahnívají úzké rohy. To všechno mám z vlastní zkušenosti, poněvadž jsem s Vitrou spolupracoval.

Přestože nejsem křtěný Vltavou, ale Mží nebo možná Úslavou, vážím si Prahy jako jedinečného architektonického komplexu. Současná záplava z celého světa okopírovaných baráků mně děsí, poněvadž systematicky Prahu ničí, a projekt sídliště Masarykova nádraží je ranou, z které se Praha těžko vzpamatuje.

Čím dál víc poznávám, jak tomuto světu vládnou neschopní.