O státním pokladu (nejen, asi to platí o většině pokladů) také víme jen z doslechu, ale jsme si ho vědomi a to vědomí stačí. Samozřejmě bych nechtěl muzea zcela uzavřít, ale Matějská pouť, v kterou se dnes muzea přetvářejí, je nevhodným řešením. Vždy jsem říkal, že na vstup do uměleckých muzeí by mělo být potřeba vízum, tzn. že by eventuální návštěvníci museli podstoupit nějakou snahu o možnost potkat se s uměním.

Trochu mi to připomíná obývací pokoj v maloměstském bytě, který byl neustále našlechtěný a rodiny ho nepoužívaly. Byl to jejich poklad, který ukázaly jen pozvaným návštěvám. Určitá tajemnost, skrytost a drobná askeze jsou součástí lidského života a měly by zůstat zachovány. Dnes se vše skryté odkrývá, zveřejňuje, zlehčuje, vulgarizuje. Umělecké dílo je něco, co se v člověku zakořeňuje, a takové zakořenění potřebuje čas a pokoru. Hlučící davy tomu nepomáhají.

Dokud se budou muzea posuzovat podle počtu návštěvníků, bude to znamenat úpadek vzdělanosti, ne její posílení. Je to jeden z omylů současného světa.