Přestože se sám Masaryk nechal slyšet (a nelze mu nedat za pravdu), že „bez Beneše bychom republiku neměli“, rozdělují názory na jeho politického souputníka a prezidentského nástupce českou společnost velmi výrazným způsobem. Je ovšem třeba si uvědomit, jak těžká byla doba, v níž Beneš prezidentský úřad vykonával. Natolik těžká, že by asi semlela úplně každého.

Léta formující

Edvard Beneš (vlastním jménem Eduard Beneš) se narodil 28. května 1884 v plzeňských Kožlanech jako desáté dítě rolníka Matěje Beneše a jeho ženy Anny. V roce 1896 odchází do Prahy, kde až do roku 1904 studuje na Gymnáziu na Vinohradech. Během těchto studií se seznamuje se svou budoucí ženou Hanou (rozená Anna Vlčková) a amatérsky hraje fotbal za mužstvo SK Slavia Praha.

Po maturitě je mladý Edvard přijat na Filosofickou fakultu Univerzity Karlo-Ferdinandovy. V Praze si už ale moc dlouho nepobyde, protože ještě v roce 1904 se jeho novým domovem na nějaký čas stává Paříž, kde studuje na slavné Sorbonně a Svobodné škole politických nauk. Svá francouzská studia zakončuje Beneš v roce 1908, kdy získává doktorát na Právnické fakultě v Dijonu (po obhajobě doktorské práce na téma Problém rakouský a otázka česká. Studie o politických bojích slovanských národů v Rakousku).

Titul, který v Dijonu získal, však Benešovi v Praze uznán nebyl (pro úplnost dodejme, že v roce 1907 pobýval Beneš studijně také v Berlíně). V roce 1909 zde ale úspěšně složil rigorózní zkoušku a stal se doktorem filosofie (tématem jeho závěrečné práce byl Původ a vývoj moderního politického individualismu). Následující tři roky působil Beneš coby pedagog na obchodní akademii v Praze a roku 1912 habilitoval v oboru filosofie a stal se docentem na Filosofické fakultě Univerzity Karlo-Ferdinandovy. V té době už byl Beneš šťastně ženatým mužem – s Annou Vlčkovou, která v roce 1906 přijala křestní jméno Hana, vstoupil do svazku manželského 6. listopadu 1909.

Politický odboj a vznik Československa

Už během svých vysokoškolských studií se Edvard Beneš seznámil s profesorem Tomášem Garriguem Masarykem. Jak uvádí Antoine Mares (2016: 38), dostalo se Benešovi od Masaryka rady, kterou si mladý intelektuál vzal k srdci: „Dejte si pozor, jste moc knižní, musíte míti víc styku přímo s životem a lidmi. A hodně praktické psychologie!“ Po vypuknutí I. světové války a Masarykově odchodu do exilu si vzal Beneš na starost organizaci vnitřního odboje (Maffie) a když už i pro něj začala být domácí půda příliš horká, opustil svoji vlast také. Stalo se tak 1. září 1915.