Čtete už sedmé pokračování seriálu o mém životním ternu oženit se s Filipínkou a o mnohých okolnostech, které z toho vyplynuly. Všímám si také života v zemi své asijské přízně a vše porovnávám s neblahými poměry v Česku. První díl si lze přečíst ZDE, druhý díl lze najít ZDE, třetí pokračování je k dohledání ZDE , čtvrtý díl rozkliknete ZDE, pátý díl je ZDE a šestý ZDE.

Feminismus diskriminuje ženy

Původně jsem si myslel, že skončím 6. dílem. Přišly však reakce a nebylo jich málo. Ohlasy byly pozitivní i negativní. Otázky si zaslouží odpovědi, proto jsem napsal 7. díl. Pozitivních komentářů přišla celá řada, většinou osobně. Pozitivní hlasy byly až nadšené, a to nejen od pánů, ale i od některých dam. Zaslechl jsem třeba: „To jsi to těm feministkám natřel, jen tak dál.“ Feministky a militantní feminismus nejsou v naší zemi příliš oblíbené. Feminismus totiž de facto diskriminuje ženy, protože je degraduje na úroveň menšiny vyžadující úřední ochranu.

Chtěly by jen normální rodinu. Pozdě…

Píší mi ženy, které se marně snaží sehnat muže už delší dobu a můj článek se jim nelíbí, protože se cítí asijskými manželkami ohroženy. Právem. Jejich šance na získání muže s každou asijskou manželkou klesají. Jsou to smutné příběhy. Někomu může pomoci kniha Klíč k určování partnera od Miroslava Plzáka či další knihy od téhož autora. Tak se ale nevyřeší zásadní a systémový problém, kterým je militantní feminismus. Nikdy jsem se netajil tím, že militantní feminismus považuji za zhoubu lidstva. Lidstva? Možná jen této civilizace, tohoto kontinentu, tohoto státu, tohoto národa. Feminismus je příčinou toho, že vymíráme. Na začátku feministky přesvědčují ženy, že budou šťastné, když budou bojovat s muži. Na konci jsou tisíce normálních žen, které by chtěly jen normálního muže, normální rodinu s normálními dětmi, ale marně shánějí muže, které jim odehnal militantní feminismus. Jsou snad šťastnější než jejich matky či babičky? Nejsou. Podrobnější rozbor celé situace bych přenechal povolanějším, jako je Petr Hampl nebo Josef Hausmann.

Nebýt konkurenceschopný a nepřežít

Výsledkem výše popsaných procesů je stav 1,2 dítěte na jednu ženu. Český národ vymírá, což je to nejhorší, co se může stát. Nebýt konkurenceschopný a nepřežít. Když někdo padne jako hrdina v bitvě za svobodu, ztratí život, ale zůstane mu čest a sláva. Když nějaký národ vymře v míru, protože si nedokázal vlastní neschopností obstarat dost dětí, zbude mu jen hanba, opovržení a zapomene se na něj. Tomu rozumí každý, ať je z jakékoliv civilizace. Přírodní zákony nelze okecat. Jedním z možných řešení vymírání národa je import manželek z Asie. Představte si, jak na letišti v Ruzyni přistává jedno letadlo za druhým, plné Asiatek. Milión Asiatek, to jsou asi 4000 letadel, což by Ruzyně zvládla asi tak za měsíc. Nejčernější noční můra všech militantních feministek. To by se ženám, co hledají muže, asi nelíbilo.

Už sto let pláčou na špatném hrobě

Abychom si rozuměli: Nemám nic proti klasickému feminismu, ale to je agenda pro 19. století, alespoň v této zemi. Můj smysl pro fair play mi velí, že ženy mají mít volební právo stejně jako muži, mají mít právo studovat na vysokých školách stejně jako muži, před zákonem jsme si rovni, v rámci našich biologických rozdílů. Vše bylo ale splněno v prvních letech Československa před sto lety. Jsou země, kde není splněno dodnes, mimo Evropu, a tam by měly feministky napřít své úsilí. To by situaci velmi uklidnilo, protože v naší zemi nejsou feministky a militantní feminismus příliš oblíbené.

Jet se ženou sám ve výtahu? Nikdy!

Extrémem je pak kampaň „MeToo“, které se dříve říkalo sexuální harassment. Je to velká móda v USA, ale týká se jen bohatých mužů, jimž je co vzít. Nějaká dáma vzpomene, že jí dotyčný tenkrát před 40 lety letmo sáhnul na kolínko. Kdyby jí byl zavraždil, už by se vše dvakrát promlčelo, nebo by ho už dávno pustili z vězení. Takhle ale žádný zákon neporušil, není žádný soud, kde by se mohl bránit, je vinen automaticky. Žádná spravedlnost, jen sprostá totalita. Je vymazán z hotových filmů, ničí ho společensky, zničí rodinu, někdo končí sebevraždou. Následky na sebe nedají čekat. Skutečné oběti násilí jsou házeny do jednoho pytle s těmi, co to zneužívají a tak se skutečným obětem nedostane důvěry ani pomoci. Mladé, hezké a atraktivní ženy v korporacích nemohou najít partnera. Muži tam jsou, ale nechtějí s ženami nic mít, nepozvou je na oběd či na večeři, nechtějí s nimi sedět v jedné kanceláři, nechtějí s nimi ani jet ve výtahu. To jsou výsledky! A civilizace vymírá.

Jen ždímou prachy

Ve skutečnosti militantnímu feminismu vůbec nejde o ženy a jejich štěstí. Jde jen o jeden z řady sofistikovaných triků některých korporací a finančních skupin, jak vytáhnout z veřejných rozpočtů další peníze a navýšit své zisky. Je to jen jeden z mnoha ismů, který nám ubírá svobodu a s nimiž bojujeme. Jak jinak vysvětlit, že militantní feminismus řádí zde, kde ženy mají stejná práva s muži už sto let, ale zcela pomíjí země Středního východu, kde jsou ženy v nerovnoprávném postavení dodnes. Skvěle poměry vysvětluje Petr Hampl ve své knize Prolomení hradeb.

Tři grácie do mě jemně na Parlamentních listech

Negativní reakce na moje filipínské články byly jednoznačně písemné, ať už soukromé e-mailem, či veřejné na webu. Jde výhradně o dámy. Sice zastávaly odlišné názory od mých, ale vše bylo sděleno slušným způsobem umožňujícím diskusi. S takovými lidmi je radost diskutovat. A diskuse je jedním ze základních pilířů svobody, o ni jde v první řadě. V Parlamentních listech, které právě čtete, se do mě opřely tři dámy. S názory grácií se můžete nyní seznámit. Hlas první z nich byl publikován pod tímto titulkem: Ať si Milan Press objedná silikonovou pannu, nasadí jí paruku a nastaví program (k přečtení je ZDE). Druhé pošťouchnutí bylo nazváno takto: Milan Press na Filipínách nehledal choť, ale hospodyni. Prý jak je úžasné míchat rasy! (ZDE) Třetí pokárání je na síti nadepsáno následovně: Zbytnělé ego Milana Presse tryská jako gejzíry z nitra Filipín (naleznete ZDE). Všechny reakce dam jsou vedeny výhradně z pozic feminismu a ani jednou nepoužívají výraz „loajalita“, všimli jste si? Ale o tom všechno je! Hlavní výhoda Asiatek je totiž v jejich loajalitě. Mohu se na ně spolehnout v každé situaci, což řada Evropanek postrádá a pak mají problémy si najít partnera.

Projektový management při hledání partnerky?

Škoda jen, že výše uvedené feministické negativní reakce ve zmíněných třech ohlasových článcích jsou tematicky velice zúženy. Jednotlivé díly mého článku pojednávají o mnoha aspektech zvoleného tématu, ale o většině z nich nikdo nediskutuje. Diskutující feministky si vybraly jen malý okruh témat, na něž se soustředily, docela dost se opakují a hlavní věci zcela pominuly. Lze tedy využít principy projektového managementu při hledání nové partnerky, ano či ne? Cizinky, zejména Asiatky, ano či ne? Co mohou Evropanky dělat pro to, aby se vyrovnaly ve vztazích s muži Asiatkám? Kdo má jaké osobní zkušenosti s cizinkami, zejména s Asiatkami? Jaká by byla vaše reakce, kdyby si blízký příbuzný přivedl jako manželku cizinku, zejména Asiatku? Jak by vám chutnala doma smíšená česko-asijská kuchyně? Naopak, jak situaci vidí Češky, které se provdaly do ciziny? Jsou tam úspěšné, jako Asiatky v Evropě? Jak jsou spokojeni manželé, cizinci, kteří si vzali Češky?

Doktore Plzáku, vzbuďte se

Podobně to dopadne, když použijeme klasifikaci mužů a žen z Klíče k určování partnera od Miroslava Plzáka. Dovolím si odhadnout, že se mnou diskutující trojice dam jsou intelektuálky. Jde o typ dámy, která bude poměrně obtížně hledat partnera a soužití s ní nebude jednoduché. Zdaleka ne každý typ muže je pro ni vhodný. Negativní reakce diskutujících žen na můj článek je zcela přirozená, ony jsou jiné a hledají jiný typ muže a já zas hledám jiný typ ženy. Moje Filipínka je totiž typ usměvavá hospodyně. Tak vypadá téměř ideální partnerka pro většinu typů mužů. Naprostá většina Asiatek je tento typ a mezi Evropankami je také hojně zastoupen. Takovou ženu najít je velké štěstí. Já jsem typ kutil. Okolnost, že se živím hlavou, na věci nic nezmění, jsem manuálně zručný a odpovídám popisu. Kombinace kutil + usměvavá hospodyně je jedna z nejlepších a šance na úspěch je zde jedna z nejvyšších. Nenechte se mýlit názvem, usměvavá hospodyně se nemusí vždy usmívat. Miroslav Plzák popisuje případ, kdy usměvavá hospodyně, která přišla na nevěru, zkopala manžela tak, že potřeboval 14 dní lékařské péče. Je škoda, že mezi muži a ženami hledajícími partnera není Klíč k určování partnera od Miroslava Plzáka více propagován. Mnohým by to pomohlo.

Chybí jí teplé moře a čerstvé mořské ryby

Uvítal bych, kdyby se v diskusi objevily i názory jiných typů žen, než jen feministky a intelektuálky. Těch je mezi ženami jen malé procento. Co si o problému myslí třeba usměvavé hospodyně? A co si o všem myslí muži? Dámy kladou otázku, zda je zde moje Filipínka spokojená a v podtextu jejich otázky je podsouváno, že asi nebude spokojena, když nic neví o feminismu. Místo řečnické otázky by stačilo normálně zavolat. Taková otázka byla mé Filipínce položena mnohokrát z různých stran a odpověď by feministky zklamala. Ano, Filipínka tu je spokojená, jen jí chybí teplé moře a čerstvé mořské ryby.

Z lásky bolej vlásky

Nejčastěji se opakovala výhrada, že prý vůbec nepíšu o lásce. To je zcela záměrné. Slovo láska v češtině popisuje více přírodních jevů. Mám za to, že autorky mají na mysli vztah mezi mužem a ženou, nabitý pozitivními emocemi a doprovázený atraktivními fyziologickými efekty. Dnes víme, že láska je poměrně dobře prostudovaný systém biochemických reakcí, v němž hrají důležitou roli endorfiny a řízený HLA antigenním systémem. Někdy se používá výraz transplantační antigeny. Pro širší veřejnost jsou nejznámějším příkladem krevní skupiny A a B. Čím je antigenní systém potenciálního partnera rozdílnější, tím je pro nás potenciální partner přitažlivější. Tato informace se přenáší čichem a potřebujeme asi osm vteřin, abychom určili, zda je pro nás potenciální partner vhodný či ne. Na rozdíl od sousedky z vedlejší ulice jsou proto dívky z opačné strany zeměkoule tak přitažlivé. Lépe nám voní. Mají totiž více odlišný HLA antigenní systém. Například Asiaté mají více než dvojnásobné zastoupení krevní skupiny B, proti běžné evropské populaci. V poslední době to trochu komplikuje přemíra kosmetiky, ale stačí vzít potenciální partnerku do přírody, nechat ji trochu opršet, čichnout si k ní a hned víme, na čem jsme. V asijské džungli problém odpadá zcela.

Zapomeňte na romantiku

Některé dámy použily v diskusi výraz romantická láska. Ale kdež! Romantická láska je vynález 18. a 19. století, obvykle se spojuje s románem Utrpení mladého Werthera od Johanna Wolfganga Goetha. Hrdina se z nešťastné lásky zastřelí. Po vydání knihy následovala úplná epidemie sebevražd. Smyslem lásky je ale život, ne smrt. Rozmnožování živočišného druhu Homo sapiens musí být založeno na solidních základech přírodních věd a nemůže záviset na něčem tak pomíjivém a prchavém jako je romantická láska. To bychom jinak už dávno vymřeli. Slovo láska je velmi zprofanované a používané v různých souvislostech. Napsal jsem seriózní seriál o cestách na Filipíny a Filipínkách, žádnou červenou knihovnu. To, co je mezi mnou a mojí Filipínkou, je naše soukromá věc a nikomu, zdůrazňuji vůbec nikomu, do toho vůbec nic není!

Ano, přivezl jsem si hospodyni. A usměvavou!

Dále dámy vytýkají, že jsem si přivezl hospodyni. No ano, dokonce usměvavou hospodyni, a je na tom snad něco špatně? Manželství je vzájemné výhodná výměna služeb, kromě jiného. Ona je usměvavá hospodyně a já jsem údržbář kutil, každý děláme, co umíme. Ona vaří a pere, já se starám o dům, zahradu, auta a další dopravní prostředky, jednám s úřady a vedu rodinnou administrativu. Funguje to skvěle. Možná, že z pohledu panelákové kultury vše vypadá jinak, muž se nemusí starat o dům, o zahradu atd., ale pro někoho, kdo bydlí ve svém, to je samozřejmé. Nejsem milionář (eurový), abych si platil pokojskou, uklízečku, zahradníka, řidiče, majordoma a řadu služebnictva. Musíme všechno zastat sami. Všimněte si, feministky vždy diskutují o tom, kdo umyje nádobí a utře prach. Nikdy se nehašteří o tom, kdo odkolečkuje fůru písku na dvorek za dům nebo kdo porazí a vykope strom. Vše udělá bez diskusí chlap. Mimochodem, ani ta kuchyně mi není cizí. Vařím si sám třeba v horách, na vodě a jako skautský vedoucí jsem velel službě, která vařila pro 50 lidí na kamnech z kamení a hlíny vytápěných dřevem. Občas dělám nějaké speciality z masa, ale většinou mám jiné úkoly.

Vyjděte ze stínu, machové

Dále dámy používají výraz macho. Nevím, co to znamená a nepoužívám ho. Našel jsem si na internetu, že jde o španělské slovo a má souvislost s býčími zápasy. Feministky ho používají jako nadávku pro normální chlapy, co se chovají jako normální chlapi. Co jsem já? Normální chlap, který postavil dům, z velké části vlastníma rukama, zasadil řadu stromů, dvacet nebo víc, má mnoho dětí, na místní poměry, ne na filipínské poměry, snaží se poradit si v každé situaci, má rád vědu a dobrodružství, nesnáší, když mu někdo vykládá nesmysly a snaží se z něj udělat hlupáka. To mě dokáže velmi rozzlobit. V poslední době se to děje překvapivě často. Takových chlapů je u nás mnoho. Jestli jim budeme říkat macho, nevím, ale jsou naprosto nezbytní a bez nich národ nepřežije.

Dobře, že to Karel Gott nevidí

Závist je v Čechách hodně rozšířená a exotická kráska některé jedince, zejména ženy, popuzuje k různým útokům. Člověk musí být neustále připraven na podobné útoky patřičně odpovědět, což chce silnou povahu, asertivitu a patřičnou váhu osobnosti. Co můžu čekat v zemi, kde po smrti velice oblíbené hvězdy nejvyšší kategorie, mistra Karla Gotta, na něj někteří závistivci kydají špínu. Není jich moc, ale pár jich je a kazí atmosféru všem. Přeji všem svým čtenářům pevné nervy. Budou je potřebovat.

(Autorem celého seriálu článků je RNDr. Milan Press, vědecký a projektový manažer)