„Napříč Spojenými státy v neděli pokračovala vlna protestů proti policejní brutalitě, kterou spustila smrt černocha George Floyda...“ Američtí novináři si zoufají a hledají příčinu – co se to, proboha, s tím dnešním světem děje? Rabování, strhávání pomníků a pamětních desek a jejich znesvěcování „čáranicemi“ všude na světě - chudák Winston Churchil...

Násilnosti a vandalismus už „neruší“ jen „journalisty“, ale obtěžuje normální prosté lidi, třeba když jdou na nákup. Jsou to jevy, na které jsme nebyli zvyklí. Budeme si muset na takové jevy nyní zvyknout – nebo je to jen taková „anomálie“ a vše se vrátí k normálu? Věřme, že si na takové jevy nebudeme muset zvykat. Inu – každý z nás musí jít čas od času „na nákup“. Pokud bychom si museli zvyknout, potom by to byl jistě jen dočasný jev, který by dřív nebo později eskaloval do oblastí, kde by stát musel zasáhnout. Tedy – doufám, že stát by zasáhl proti neustávajícímu vandalismu. Nicméně – v dnešní situaci – co je příčinou toho, co se děje?

Odpověď je vcelku nasnadě, byť jsem ji dosud v té haldě komentářů u nás, ani ve světě nezahlédl.

Odpovím vám, co je toho příčinou, ale už dopředu prosím ty z vás, kteří se budou cítit mou odpovědí „dotčeni“, abyste ještě dřív, než „bouchnete“ do počítače nebo „s odporem“ rychle přešli na jiný, vašim ideálům „přítulnější“ článek, se pokusili dočíst tento článek do konce. Třeba jen z toho důvodu, abyste se dověděli, co zas kdo „vymyslel“, aby se pokusil zpochybňovat „pravdy“, které jsou „vám“ - a musí být přece všem – už dávno jasné. Zkuste to. Jen tak – k úvaze. Prapříčinou toho, co se dnes děje, je hnutí, jež se skrývá pod přívlastkem – liberální demokracie. Lze to dokumentovat na mnoha případech.

Americký akademik Michael Tracey, televizní producent se specializací na veřejnoprávní vysílání: „Když si dnešní novináři dovolí říct cokoliv, co se jen nepatrně odchyluje od konsensuálního názoru (názoru liberální demokracie), jejich živobytí může být zničeno. Proto nastupuje mezi novináři autocenzura, která je nyní v mediálním světě již zcela mimo kontrolu. Je to atmosféra ještě dusnější a škodlivější, než klasické formy cenzury vládními úřady. Pokud cenzurujete sám sebe, rezignujete na svou vlastní individuální schopnost napsat cokoliv, co by obohatilo čtenáře. Což původně bylo vlastním smyslem žurnalistiky.“ Tracey popisuje situaci v Americe a obzvlášť v New York Times.