Než popíšeme, o co se v Makedonii jedná, uveďme celou situaci na pozadí Turecka a Řecka, neboť někomu může připadat malá dvoumilionová Makedonie nedůležitá a nezajímavá.

O tom, kolik se nachází amerických atomových pum v Evropě, se novináři přou. Newyorker píše o 200 kusech a jiné zdroje mluví až o 480 pumách. Ví se však, že na letecké základně Incirlik na jihu Turecka je padesát vodíkových bomb B-61. Tato základna byla v době neúspěšného puče zavřena a její velitel byl zatčen. Američané k této základně vzhlížejí s velkými obavami vzhledem ke zdejšímu jadernému arzenálu a píše se, že nikde jinde ho NATO tolik nemá. Navíc se jedná o centrální základnu NATO pro Blízký východ. Jižní křídlo Aliance se nachází již vzhledem k tradičně špatným řecko-tureckým vztahům ve špatné kondici a přitom je velice potřebnou základnou vzhledem k vážné situaci od Afghánistánu až po Libyi. Není divu, že dochází k jednání amerických představitelů s řeckými o využití námořní základny Souda bay na severní straně Kréty. Řekové nabádají Američany, aby přitom opustili základnu Incirlik a upozorňují je na sbližování Turecka s Ruskem. Na druhé straně se ani turecký prezident Erdogan netají nespokojeností s Američany, zejména jejich podporou Kurdů. Vyhrožuje, že může pro USA zavřít zmiňovanou leteckou základnu. Základna Souda bay je velice příznivá, neboť hloubka vody v zálivu umožňuje kotvení i velkých amerických letadlových lodí. To je také důvod nedávné návštěvy řeckého ministra obrany Panose Kammenose ve Washigtonu (více zde). Americký ministr obrany James Mattis bude po sedmadvaceti letech prvním, který oplatí řeckému jeho návštěvu.

Makedonské volby

Toto americké sbližování s Řeckem hraje svoji významnou roli v sousedním státě Makedonii, která má historicky napjaté vztahy s Athénami a Američanům velmi záleží na jejich urovnání. Svoji úlohu hraje i EU, která má pro změnu zájem na tom, aby hranice byla co nejpevnější vzhledem k této evropské bráně pro utečence jak z Asie, tak i Afriky. Aby toho nebylo málo, má tato malá země určitou roli i pro Rusko respektive Gazprom s budováním přípojky na sever od plynovodu Jižní tok nebo varianty TAP – Trans Adriatic Pipeline.

Vzhledem k situaci, kdy Srbsko nevstupuje do NATO, sehrává se velký boj o Makedonii, o její politickou orientaci. Na smůlu malé země se zde navíc odehrává etnický konflikt mezi Makedonci a albánskou menšinou. O kritické situaci země v loňském roce, která vyústila v mimořádné volby (11. prosince 2016) jsme již informovali. Po volbách určitou dobu dochází k tomu, že obě vedoucí strany jak dosud deset let vládnoucí pravicová strana Křesťansko-demokratická strana VMRO-DPMNE (Vnatrešna Makedonska Revolucionerna Organizacija-Demokratska Partija za Makedonsko Nacionalno Edinstvo), tak opoziční levicová Sociální demokratické strana – SDSM se přou o vítězství. Nakonec se socialistům s pomocí albánských stran podařilo dosáhnout většiny, SDSM plánuje vytvoření vlády a rýsuje se budoucí vládní program. V tom začal problém, neboť bývalý premiér Nikola Gruevski upozornil, že si nemůže být jistý tím, že v zemi nevzniknou nepokoje, když jeho protivník Zoran Zaev, předseda socialistů vytváří svoji většinu jako vítěz albánské menšiny. Gruevski začal mluvit o tzv. „redefinování Makedonie“, a od té doby se začíná mluvit o nebezpečí vzniku federace – rozdělení země podle etnického principu. Vzhledem k tomu, že stejně jako u nás musí vzniknout v parlamentu většina, začal boj o parlament. Ten vyvrcholil minulý týden, kdy bylo socialisty – Zaevem oznámeno, že jeho předsedou se má stát Albánec Talat Džaferi. Především příznivci pravicové strany vtrhli do budovy Sobranja (parlamentu), kde začala bitka.

Na vzniklou situaci nově zvolený předseda Sobranja Džaferi reagoval slovy: „Vůbec není důležité, že předchozí vládnoucí představitelé mne neuznávají, mám podporu všech relevantních institucí, ale zejména USA, EU a dalších demokratických zemí, jako jsou Kosovo a Albánie.“

Situace není jednoznačná, neboť VMRO-DPMNE získalo v parlamentu 51 míst, zatímco SDSM 49. Ale pravicové straně se nepodařilo obnovit spojenectví s albánskou stranou, ale socialisté svými sliby si albánské strany naklonili. Podobně jako u nás o další budoucnosti země bude rozhodovat prezident země Djordje Ivanov.

Tiranská platforma a Velká Albánie

Popis této vnitropolitické situace pro nás není příliš jasný. Ale o co zde běží, naznačují další okolnosti. Na veřejnost se dostává tzv. Tiranská platforma (její text zde), která plánuje přeměnu Makedonie a jejím duchovním otcem je albánský premiér Edi Rama. Za její uznání měli makedonští socialisté příslib většiny. Dokument, na kterém se koncem prosince 2016 v Tiraně shodli zástupci albánských stran v Makedonii (viz), přináší mimo zavádění jazykové, etnické rovnoprávnosti ve všech složkách makedonské společnosti včetně armády a policie, také rozpravu o změnách hymny a státních symbolech. Rovněž je zde deklarování odsouzení genocidy nad Albánci, ke které mělo dojít v letech 1912 až 1956. Platforma má sedm bodů a tím posledním je urychlená integrace do NATO a EU.

V dubnu byl na severu Politico.eu publikován rozhovor s albánským premiérem, který rozhodně popírá politický smysl a význam Tiranské platformy s tím, že její účel není zasahování do politické situace v Makedonii: „Jedná se o mýtus vytvořený ve Skopji k politickým cílům, že se albánské strany mají řídit platformou podepsanou v Tiraně. Je to nevkusná lež… etnický konflikt je tím, co si Makedonie nejméně přeje.“ O tomto rozhovoru jsme již psali v souvislosti s vyhrožováním albánského premiéra eventualitou, že nedojde-li k přijetí Albánie do EU, tak ta uzavře spojenectví s Kosovem.

Albánci se ve svém úsilí opírají zejména o USA a rádi vzpomínají na pomoc Billa Clintona a věří, že Američané budou při nich právě tak jako v roce 1999. Tehdy americká média popisovala demonstrace Makedonců proti bombardování bývalé Jugoslávie jako akci prosrbských sil a vůbec jim tehdy nedocházelo, že protiamerické demonstrace se konají z obavy americké podpory albánského etnika a že to, co se děje v sousedním Kosovu, se může odehrát také v Makedonii. Bělehradský list Politika připomíná, že Makedonie byla donucena pro zachování své svébytnosti uznat Kosovo, ale přitom devadesát procent obyvatel bylo proti tomu a jen deset procent mluví o této nutnosti pro zachování míru.

Ruský vliv

Dnes je situace díky jinému poměru sil ve světě jiná. Přesto panuje velká obava ze současné situace v Makedonii a z otevřené albánské snahy po vytvoření tzv. Velké Albánie (spojení Albánie, Kosova, části Makedonie, Černé Hory, Srbska a Řecka). Jedná se o prostor kolem 47.000 km2, kde žije 5,2 milionů obyvatel. Z toho jsou Albánci: v Albánii 2,8 milionů, Srbsku (včetně Kosova) 1,8 milionů, Makedonii 500.000, Černé Hoře 30.000 a Řecku 40.000 (odhadem).

Regionální a lokální televize N1 (informativní partner CNN a vysílá pro celou bývalou Jugoslávii s centry Bělehrad, Sarajevo a Záhřeb) cituje potenciálního budoucího makedonského premiéra Zorana Zaeva, který projevuje jiné obavy, než dosud byly uváděny: „Díky zvětšující se přítomnosti Rusů je stále více pociťován ruský vliv. Navíc je zde prohlášení ruského ministra zahraničí a počítejme do toho i aktivity zdejšího velvyslanectví.“ K tomu měl budoucí premiér pro stanici Deutsche Welle prohlásit, že bez rozhodné akce USA a EU bude v Makedonii zesilovat ruský vliv. Do třetice televize N1 cituje Zaeva: „Mezi našimi lidmi je citelně vidět slábnoucí zájem o EU a NATO… Jsem přesvědčen o tom, že když USA a EU nepodniknou příslušné akce, bude mít Rusko dostatečný prostor pro zesílení svého vlivu.“

Z výše uvedeného je vidět, že Makedonie přestože je malou dvoumilionovou zemí, hraje v dnešním globalizovaném světě určitý strategický význam na jihu Evropy. Přičteme-li k tomu v úvodu zmíněnou nespokojenost spojenců v NATO s Tureckem a obava z jeho vztahů s Ruskem, o to více roste význam země, o kterou dříve vedli boj Řecko a Bulharsko. Nyní má o ni zájem Albánie.

Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami