Nekouřím již déle než pětadvacet let, ale i po těch letech mám stále, minimálně jednou za měsíc, "absťák". Dříve jsem to řešil tím, že jsem šel do hospody. A tam jsem zadarmo inhaloval. Teď je v hospodách zákaz kouření, a tak "chytám" kouř na ulicích. Kde se dá. Říká se, že odnaučení kuřáci jsou největší nepřátelé kuřáků a kouření. U mne to nějak neplatí. Mně kouř z cigaret voní. Pokud je tedy tabák kvalitní.

Přestával jsem kouřit dvakrát. Poprvé v roce 1980. Na vině byla sázka. Když jsem se oženil, manželka byla nekuřačka. Jistě znáte ty řeči nekuřáků - jsi slaboch apod. A pak mi řekla, že začne kouřit. Aby mi dokázala, jak je jednoduché přestat. Tenkrát - v únoru - v roce 1980 - jsme seděli večer u kávy. A kouřili jsme. Povídám manželce: "Kdy přestaneš kouřit?" A ona mi řekla, že to nejde. A já jsem tenkrát furiantsky prohlásil: "A já ti dokážu, že to jde. Od jednatřicátého května přestávám kouřit".

A tak jsem jednatřicátého května o půlnoci "típnul" poslední cigaretu. A přestal kouřit. Bylo to strašné. Ale podpořilo mě i to, že jsem byl na snímkování "ze štítu". Po týdnu mi přišlo, abych tam přišel znovu. To z člověkem zamává. Co když na plících něco mám? U rentgenu se mi ale potom moc omlouvali. Že první snímek zkazili. Tak abych se nezlobil.

Protože jsem zlomyslný, lepil jsem kolegům na dveře kanceláří cedulky: "Nekuřáci dobří v práci, zdraví jsou a neutrácí." Tenkrát jsem vůbec nesměl vidět cigaretu, jinak bych si hned zapálil. Po pár letech mi kamarád na silvestra nabídnul cigaretu. Napřed jsem si říkal, že se do toho znovu nedostanu. Ale potom - napřed jedna cigareta za měsíc, potom za týden, potom za den. A už jsem v tom byl "až po uši".

Když jsem podruhé přestal kouřit, musel jsem mít naopak u sebe stále načatou krabičku cigaret a zapalovač. Protože jsem se přesvědčil, že nekouřím proto, že chci. A že kdybych chtěl, tak si můžu okamžitě zapálit. Ne že bych byl tak uvědomělý. Ale jsem krkavý. A tak když začalo masivní zdražování cigaret, jsem si řekl, že nebudu nikoho živit za to seno, které do cigaret dávají.

Také jsem "tyranizoval" manželku. Vracel jsem jí to, co mi dříve dělala ona. Napřed jsem zakázal kouřit v pokoji. A potom v celém bytě. A tak chodila tajně kouřit do sklepa. Vím, že kdybych si dnes zapálil, tak jsem v tom znovu. Toho už se člověk nezbaví. "Drápkem" jsme tam pořád. Ale univerzální recept na přestání s kouřením neexistuje. Poprvé jsem nesměl mít cigarety. A podruhé naopak jsem je u sebe musel mít stále.