Četl jsem i názor, že by bylo potřeba koordinovat státní bytovou výstavbu s kraji, okresy a obcemi. Ale to už tady přece bylo! Perfektně zavedený systém. Který ale byl, jako vrchol totality, po roce osmdesát devět halasně zrušen. Dnes tedy vidíme obrovské pokrytectví. Politici vykřikují - "stavět byty". A současně - "ochrana životního prostředí, ochrana zemědělského půdního fondu, a ochrana zdrojů pitné vody". Kde tedy stavět? Již není kde! Pokud si nechceme naši přírodu totálně zdevastovat! A obce dále obecní byty prodávají. I developerům a spekulantům s byty.

Od sčítání lidu po roce 1910 je nás, údajně, stále stejně. Zhruba deset milionů. Kdyby někdo spočítal, kolik bytů a domů bylo v České republice postaveno jen po roce 1960, došel by k číslu naprosto překvapujícímu. Ale nebyl by to problém. Protože stavba každého bytu a domu musí mít stavební povolení. Otázkou také zůstává, kde by lidé na byty vzali peníze. Na jakém základě došli "experti" k přesvědčení, že má každý občan České republiky dva až tři miliony "ve štrozoku"?!

Má to být státní výstavba čili za peníze lidí. A ještě si lidé, za jejichž peníze byly byty postaveny, měli dále platit? To už je ale Kocourkov. Nazval bych to jinak, ale nejsem investigativní novinář. A tak tu máme opět uměle živený generační problém. Asi už žijeme moc dlouho, takže děti nemohou dědit. Jak jinak by se dostali k bydlení? Být mladý?! To bych dnes ani snad nechtěl. Jaké mají životní jistoty?

My jsme věděli, že po svatbě dostaneme, do dvou let, státní nebo podnikový byt. Pravdou je, že jsme se za podnikový byt museli upsat na deset let. Ale veškeré opravy v bytě hradil stoprocentně stát. Nebyly měřiče na vodu ani měřiče na radiátorech. Platil se paušál. Z novomanželské půjčky jsme si zakoupili tři čtvrtě zařízení bytu - nábytku. A úroky a splátky byly tak malé, že to průměrná rodina v pohodě utáhla. Měli jsme jisté zaměstnání. Dělali jsme také "vedlejšáky", a tak jsme si ušetřili i na auto.

Co mají mladí lidé dnes? Jaké mají jistoty? Dva až tři miliony na byt jen tak každý nemá. Půjčky mají nehorázné úroky. A zadlužit se na celý život? Zařízení domácnosti? Nemají co zařizovat!? Zaměstnání? Ždímají je tam "jak mokrej hadr". Říká se tomu flexibilita a kreativita. A když už nemůžou a jsou zcela "vyždímaní", vyhodí je. Takže také jistota nulová. Když je vyhodí ze zaměstnání, nemají na splácení půjčky. A nastoupí exekutor.

Jedinou nadějí mladých lidí je tedy to, že senioři "konečně" zemřou. Někteří jsme tu již vážně asi moc dlouho. Zcela jistě budou mnozí vykřikovat, že je to komunistická propaganda. Komunisté jsme nikdy nebyli. A jestli se životním jistotám říká socialismus...

Miroslav Josef Bezecný
člen ČSSD