Stačí, když jen okrajově nahlédneme do světových dějin. Který stát nikdy nenapadnul jiný, kdo neraboval, neznásilňoval a nevraždil? Tím nemyslím jen agresory a zločince USA. A tak snad jediní, kdo by směl ještě sportovat, by byli Eskymáci, i když jejich dějiny neznáme. Proti nim by se zase mohli postavit vegetariáni a ochránci přírody - "vraždí" přece tuleně a roztomilé lední medvídky.

Je potřeba razantně oddělit sport od politiky. Kdo to nechápe, ať jde hrát kuličky, nebo tluče špačka. Státní a národní uvědomění je hezká věc, ale proč musíme na befel zcela náhodně zvolených aparátčíků nenávidět toho, koho jim nařídili jejich šéfové?! Stále se zakládají nová ministerstva, úřady a komise. Proč také nezaložit "Ministerstvo pro vyhazování neposlušných sportovců"? Tím by se  válce chtivé ministryni uvolnily ruce pro organizování české národní obrany na Ukrajině. Olympijské hry jsou (nebo by alespoň měly být) svátkem míru.

Proto byly také pořádány. Kam se poděla původní myšlenka? Alespoň po dobu konání olympijských her by měl být, pod dohledem OSN, mezi znepřátelenými stranami dohodnut klid zbraní. A má to být právě i Olympijský výbor, který by měl o to usilovat. Zatím to ale vypadá, že se slavní "sportovci", i když jsou, v podstatě, také z agresorských států, pod zástěrkou politiky a humanity, snaží odrovnat konkurenci sportovců z jiných států, kteří jsou jednoznačně lepší než oni. Pokud ale nebudou sportovci usilovat o mír a porozumění mezi národy, pak je samotná novodobá olympijská myšlenka jen utopie a šaškárna, propagovaná jen proto, aby se napakovali kšeftmani.

Miroslav Josef Bezecný