Já s poměrně detailní znalostí všech okolností, které tuto výstavbu provázely od roku 2011, kdy jsem do tohoto projektu naskočil, nemohu najít pro nakládání českého státu s tímto projektem jiné vysvětlení, než, že si některá politická strana, anebo někteří politici a lobbisté, přišli na nějaké ty špinavé peníze, ale nechci podsouvat svoje názory čtenářům již v počátku, nechť si každý učiní svůj závěr sám. Já se tu budu snažit jen překládat fakta, ale neubráním se také, abych tu nepopustil uzdu svým emocím, a tak tu budu taktéž sdělovat svůj údiv nad kroky, jak ve vedení firmy Vítkovice Power Engineering (VPE), a rovněž tak i nad překvapující nečinností toto vládní garnitury. Snad mi čtenář odpustí trošku těch emocí po mém čtyřletém dosud neúspěšném boji za zájmy českého daňového poplatníka proti státním strukturám, které tento korupceplný případ chtějí zamést pod koberec.

Pokud mám říci pravdu, k napsání tohoto článku mě vedla arogance některých ministrů Babišovi vlády, kteří bezostyšně tvrdí, že požádají Rusko o náhradu škod za výbuch ve skladu vojenského materiálu ve Vrběticích. Připadá mi to, jako že se tato vláda ještě na poslední chvíli před letošními volbami snaží přesvědčit voliče, že někteří její ministři ztratili soudnost a rovněž tak i charakter.

Abych byl konkrétní, mluvím tu o ministryni financí Schillerové a ministru zahraničních věcí Kulhánkovi, od kterých jsem tato nestoudná prohlášení o Vrběticích slyšel, a kteří oba z moci svých funkcí mají svůj neodnímatelný podíl na současném tristním stavu projektu Adularya a měli by cítit zodpovědnost za ztráty, které si tento stát musí připsat ke své tíži. K těmto dvěma ministrům řadím samozřejmě i Babiše, který kauzu s Vrběticemi s protiruským étosem zde roztočil do neuvěřitelných obrátek a ten je bezesporu tou nejvíce odpovědnou osobou za nedořešený stav elektrárny Adularya. Právě tento politik by si měl připsat tu největší část viny za současný stav tak, jak byl premiér Babiš zapojen do řešení tohoto případu již za Sobotkovi vlády v posici ministra financí.

Nyní se pokusím kriticky rozebrat, jak se případ turecké elektrárny Adularya vyvíjel od samého počátku a jak efektivně postupovalo v daných situacích jednak vedení společnosti VPE a taktéž jak chránil ekonomické zájmy nás občanů této země správce našich daní, tedy ministerstvo financí.

Nebudu napínat čtenáře a hned na začátku uvedu, že tento případ skončil ohromným fiaskem, fiaskem takového rozsahu, jaký snad nemá v historii českého exportu obdoby, kam až moje paměť sahá. Základ pro toto totální selhání ve vývozu tepelné elektrárny již založila Topolánkova vláda, která nastoupila cestu likvidace specializovaných exportních firem, jako byl například ŠKODAEXPORT Praha. Tato firma by zajisté tento případ dovedla do zdárného konce.