Jiný pohled však také není na hojné účasti pěvců (cca 430) zanedbatelný. Nevím přesně čím to je, zpěv bude asi hrát roli, ale je znát, že mnozí účastníci se vracejí nejen pro samotnou možnost si veřejně sborově zazpívat, ale rovněž pro nádhernou atmosféru a nadstandardní vzájemnou vstřícnost všech zúčastněných. Je to fenomén, který by stál za vysvětlení odborníků – psychologů; za mne: určitě je to ten zpěv!

Na závěrečném koncertu byli přítomní seznámeni s velkou řadou sponzorů, kde samozřejmě nechyběl liberecký kraj. Velký dík patří realizačnímu týmu a dobrovolníkům, bez nichž by se takové setkání jen těžko mohlo uskutečnit. Nejsem ten, kdo by měl hodnotit celé setkání, ale jako řadový účastník se mohu podělit o osobní dojmy z 3. ateliéru, kde jsme ve sborové úpravě zpívali písně Hradišťanu. Ten, v čele s Jurou Pavlicou, okořenil Bohemii samostatným koncertem, na kterém jsme se v závěru spolu s Hradišťanem prezentovali několika písněmi.

Již na zvukové zkoušce před koncertem jsme měli možnost nahlédnout do „inspirační kuchyně“, ve které se vaří tvorba repertoáru Hradišťanu. I následná účast Jury Pavlici na dopolední zkoušce našeho 3. ateliéru, jeho výklad i s připomínkami, pohled do tvůrčího zázemí dotvořil. Myslím, že principál Hradišťanu si zájmem vyslechl provedení svých „dítek“ v cca osmdesátihlasém smíšeném sboru a vedle technických podnětů jeho pochvala potěšila.

Zde je na místě zmínka o sbormistru Vítu Novotném, který měl 3. ateliér na starost. Nejsem ve sborovém zpěvu nováček; poznal jsem řadu dirigentů a sbormistrů a proto si mohu dovolit, byť subjektivní, hodnocení: VÍT NOVOTNÝ BYL VÝBORNÝ! Početnější ženská část sboru měla asi s šestatřicetiletým temperamentním sbormistrem prožitek o něco niternější, ale tak pro všechny kamarádsky lidský přístup se hned tak nevidí. Přes přirozenou uvolněnost a vstřícnost však mohl citlivější pozorovatel vycítit jasný tah na branku zvanou preciznost se snahou o maximální souzvuk dělených hlasů. A nejlepší bylo si to poslechnou; on to z nás dostal! Tedy ne na 100%, ale byli jsme blízko.

Dobrým vkladem bylo, že většina neodbyla předpřípravu, ba dokonce někteří znali i sólové pasáže. Ten, komu je zpěv poněkud vzdálený, je ochuzen o to drobné chvění, kdy si můžete, i za asistence autora, zazpívat oblíbené písně (např. Modlitba za vodu nebo Požáry – tedy Krátký popis léta a další) a to vše pod citlivým vedením, nádherně lidského a svému „řemeslu“ rozumějícího sbormistra Víta Novotného. Malé mínus bylo, že se na pátečním koncertu nepodařilo sladit sílu kapely Hradišťanu s dynamikou projevu sboru a tak část „zlatnické“ práce sbormistra se neuplatnila.

Závěrem malý povzdech: když se sejde na náměstí několik desítek křiklounů, je toho plná ČT a další média; zde se sešlo více než 400 „kulturních křiklounů“ a je ticho po pěšině. Určitě by větší publicita takové bohulibé činnosti prospěla; nejen akci samotné, ale i celé společnosti.