Není to samo sebou nebo jen dle přání neomarxistů a nesoudných vítačů. Od Káhirské deklarace v r. 1990, ve které jsou všechny body opřeny o právo šária, se islámské státy sdružené v „Organizace islámské konference“ schází opakovaně – zásadní je setkání v r.2008 v Dakaru, kde jeden z hlavních bodů z výstupů tohoto setkání je boj proti šíření islamofobie, která – údajně – deformuje islámské náboženství. (Jakými prostředky budou bojovat nebylo specifikováno.) Je vydána zpráva o islamofobii, ve které je uvedena řada kontaktů s akademiky na univerzitách, ale i s představiteli OBSE a Rady Evropy.

V r. 2011 dochází k přejmenování na „Organizace islámské spolupráce“ a v následných letech se zřizují stálé mise u zmíněných org. a také při EU. V témže roce se OIC podařilo prosadit rezoluci OSN, která vyzývá k boji proti nesnášenlivosti, negativním stereotypům, podněcování k násilí obecně a k násilí vůči osobám s náboženským vyznáním. Samozřejmě pro byly všechny islámské státy, ale i západní země včetně USA.

V dalších letech až do dneška se OIC, v rámci již zmíněného boje zaměřuje na média, politiky a členy akademické obce (viďte pane Drahoši), kteří mají být tváří tažení proti islamofobii. Novináře hodlá „školit“, jak nejlépe bojovat proti negativismu v souvislosti s islámem – přeloženo do praxe: NEPSAT O ISLÁMU VŮBEC A NEBO JEN KLADNÁ SDĚLENÍ! Je s podivem, že v rámci objímání celého světa jsou k islámu vstřícná taková uskupení (některé ženské spolky, ale i homosexuálové a lezbičky), která v boji za svá práva berou pod křídla i muslimy. Přehlíží z nevědomosti a nebo z hlouposti to, co se s nimi stane, když se muslimové dostanou ke státní moci. Není nic snazšího, než nahlédnout do islámských zemí.

Muslimové se v řadě států Evropy dostávají do politiky a státní správy. Na starém kontinentu je přes 50 miliónů muslimů a vinou sebevražedné migrační politiky hlavně Německa rychle přibývají. Nebudu zde rozebírat, kdo za tím zlořádem stojí v pozadí, kdo z toho má prospěch. Jedno je jisté; dnes je téměř nemožné použít k ozdravění evropského prostoru ve vztahu muslimové a majorita jednoduchá silová řešení; teklo by hodně krve. Ale on je však opak je pravdou. V rámci zrůdné politické korektnosti a z vlivu globalizačního byznysu již dochází k nevratným krokům ve prospěch islámské komunity.

Snažení muslimů pod hlavičkou OIC je zcela pochopitelné; vždyť to hlásal Mohamed a je to dle Koránu, sunny a i hadísů, byť jsou i některými muslimy zpochybňovány. Ale druhá strana se pochopit nedá. Muslimové konají, žádají, nařizují a Západ…. POSLOUCHÁ! Odvolávání se na lidská práva (zapracovaná v demokratických zákonech), když v OSN jim předsedá, světe div se, Saud! – je pokrytectví nejhrubšího zrna. Téměř v žádné islámské zemi nejsou plně instalována, protože islámská ideologie je s nimi ve zjevném rozporu.

Evropští zákonodárci s takovou mírou pokrytectví nekalkulovali a dnes se islám, který výše zmíněné instituce nabádá k boji proti islamofobii, za lidská práva schovává. Vše, co je v rámci tohoto boje vyjmenováno – cílená nenávist, návody k násilí, náboženská netolerance atd. – ISLÁMSKÉ TEXTY OBSAHUJÍ!!! Malý příklad: 9/33(volně) islám byl vyslán, „aby zvítězil nad všemi náboženstvími jinými, i když se to nelíbí modloslužebníkům.“ 3/19 „Náboženstvím jediným u Boha jest věru islám.“ No to je tolerance jako hrom.

U všech diskusí je potřeba mít na paměti: nejprve je zde středověký (neměnný!) manuál k šíření islámu všemi prostředky a historie nás varuje (za 120 let, při stamiliónech mrtvých a vzatých do otroctví, stáli muslimové u bran Indie a ve třetině Francie) a teprve NÁSLEDNĚ je zde kritika nenávistné a k násilí nebádající ideologie. Muslimové se nikdy veřejně ke své zločinné historii nepřihlásili. I genocida Arménů na počátku min. století je pro ně tabu. Pokud bude Západ neustále zaměňovat příčinu a následek, je ztracen.

Ještě chybí zásadní námitka k výrazu „islamofobie“. Kritici islámu nemají prvoplánově úzkostný strach z této ideologie; jen pravdivě popisují skutečnosti, které se muslimové snaží svým horováním po cenzuře a líčení islámu na růžovo, zamlčet! Podávat informace a poukazovat na rozpor mezi tím, co je hlásáno v mešitách a co je dáno ústavou a zákony, není vyvolávání strachu, natož úzkostného; je to jen výzva k právnímu řešení dlouhodobého dluhu.

Islám je v celém světě na postupu a žádná mírnější forma nikde dlouho nevydržela – Irán, Turecko, Indonésie, řada afrických států; jen bláhovci a hlupáci si mohou myslet, že by to v budoucnu bylo v Evropě jinak. Překonávat bariéru národního cítění v jednotlivých státech, podtrženou mnohaletou tradicí je obtížné a proto OIC náramně vyhovuje snaha Bruselu mít beztvarou masu pod jednotným velením. Svoboda slova je ten největší balvan na cestě k vítězství a proto je na něj zaměřena cílená pozornost.

Pokud se podaří svobodu slova, hlavní pilíř demokracie, jakkoli okleštit nebo rovnou potlačit (zjevná snaha OIC), můžeme dát stran evropské kultury palec dolů. Ve jménu budoucnosti našich potomků -

N E D O P U S Ť M E   T O !