Je příznačné, že ten, kdo vyzdvihuje národní zájmy nad ty evropské, dostane vzápětí od eurohujerů řadu nálepek, populistou počínaje a třeba nacionalistou konče. Vlastenec už je pomalu nadávka a když se k tomu přidá obrana demokratických pravidel vůči všem, kteří by na základě svých kulturních zvyklostí chtěli pravidla změnit nebo oklestit, jsou pánové a dámy od kavárenských stolečků bez sebe.

Nebo jinak; kolik je těch, kteří nemají v srdci svou domovinu na 1. místě, ať už pro mamon a nebo pro bezduché poklonkování Bruselu. Příkladem budiž radost paní Jourové nad malým navýšením těch sil v Europarlamentu, které odmítají postupnou federalizaci EU a předání všech podstatných národních kompetencí do Bruselu. Obecné kecy o integraci z úst paní Jourové a zastírající teze pro „silnou Evropu“ naznačují, že překročila rubikon a výsměch těm, kteří mají opačný názor dokumentuje, že je pro NÁRODNÍ STÁT, tedy Česko, ztracená. Pokud půjde ANO 2011 v jejich šlépějích, vsadím se, že procenta půjdou dolů. Silná Evropa má prozaický překlad: hegemonie Německa s podvěskem Francie.

Rovněž vyhýbání se paní Jourové otázce směřující k muslimské migraci do Evropy včetně těch již dříve usazených a jejich právní postavení v souvislosti s jejich vírou, je příznačné pro národní odrodilce. Migrace potichoučku lehce zesiluje, islám se roztahuje stále více, což se řadovým lidem stále více nelíbí a nehodlají svou nevšímavostí problém jen tak překročit. A už vůbec od paní Jourové neuslyšíme to základní: islám, jako zjevná ideologie, má řadu rozporných tezí s platnými zákony a nevytvoří-li „Nový zákon“, do Evropy NEPATŘÍ! Často bývá až neskutečně směšná a pokrytecká odpověď, že až se někdo proviní (jistě to bude podle „jiné kultury“), bude potrestán. Při tom množství již prolité krve je taková odpověď přímo na facku. Vždyť stačí jeden radikální imám a hned jsou potencionální zločinci na světě. Když se k nim připočítají navrátilci z ISIL, je Evropa sud střelného prachu. A čím déle se legalita islámu neřeší, tím ten sud bude větší a nebezpečnější.