Je příznačné, že ten, kdo vyzdvihuje národní zájmy nad ty evropské, dostane vzápětí od eurohujerů řadu nálepek, populistou počínaje a třeba nacionalistou konče. Vlastenec už je pomalu nadávka a když se k tomu přidá obrana demokratických pravidel vůči všem, kteří by na základě svých kulturních zvyklostí chtěli pravidla změnit nebo oklestit, jsou pánové a dámy od kavárenských stolečků bez sebe.

Nebo jinak; kolik je těch, kteří nemají v srdci svou domovinu na 1. místě, ať už pro mamon a nebo pro bezduché poklonkování Bruselu. Příkladem budiž radost paní Jourové nad malým navýšením těch sil v Europarlamentu, které odmítají postupnou federalizaci EU a předání všech podstatných národních kompetencí do Bruselu. Obecné kecy o integraci z úst paní Jourové a zastírající teze pro „silnou Evropu“ naznačují, že překročila rubikon a výsměch těm, kteří mají opačný názor dokumentuje, že je pro NÁRODNÍ STÁT, tedy Česko, ztracená. Pokud půjde ANO 2011 v jejich šlépějích, vsadím se, že procenta půjdou dolů. Silná Evropa má prozaický překlad: hegemonie Německa s podvěskem Francie.

Rovněž vyhýbání se paní Jourové otázce směřující k muslimské migraci do Evropy včetně těch již dříve usazených a jejich právní postavení v souvislosti s jejich vírou, je příznačné pro národní odrodilce. Migrace potichoučku lehce zesiluje, islám se roztahuje stále více, což se řadovým lidem stále více nelíbí a nehodlají svou nevšímavostí problém jen tak překročit. A už vůbec od paní Jourové neuslyšíme to základní: islám, jako zjevná ideologie, má řadu rozporných tezí s platnými zákony a nevytvoří-li „Nový zákon“, do Evropy NEPATŘÍ! Často bývá až neskutečně směšná a pokrytecká odpověď, že až se někdo proviní (jistě to bude podle „jiné kultury“), bude potrestán. Při tom množství již prolité krve je taková odpověď přímo na facku. Vždyť stačí jeden radikální imám a hned jsou potencionální zločinci na světě. Když se k nim připočítají navrátilci z ISIL, je Evropa sud střelného prachu. A čím déle se legalita islámu neřeší, tím ten sud bude větší a nebezpečnější.

Aby kritici tohoto stavu pořád „neotravovali“, tedy tu netečnost k islámskému rozlézání po Evropě a jejich kriminální konání, je tu osvědčený instrument – CENZURA. Článek, jako je tento, už v řadě států nemá šanci vyjít. A jsme opět u paní Jourové, která cenzurní snažení přímo iniciovala, především na soc. sítích. Avšak upřímně, paní Jourovou, takto naši nejmocnější ženu, jsem použil jako vzorek; doma jsou stejní a nebo ještě horší. Počínaje užalovanými Piráty, kteří se v Europarlamentu přiřadili k práskačským kolegům Zeleným, v závěsu je STAN, Topka, Zelení a neposlední řadě sudeťáci Lidovci; a našli by se i další. V řadě případů to jsou pohrobci OF z doby jeho rozpadu. Když se přidají někteří exhibicionisté z umělecké branže, další sólisti od kavárenských stolečků, je celá skvadra vlažného přístupu a odmítavého postoje k jasným faktům o islámu pohromadě. A když se s ostatními sejde na Letné nedostudovaný protagonista Chvilek pro blbost, je kavárna na první pohled přeplněná. I když budou řvát a urážet na plné pecky, přesto je to jen zlomek voličské populace, vydávající se svou hlučností za celý národ. Přímo úsměvné je jejich nadsazování účasti na demonstracích, jako by na tom záleželo. I kdyby jich bylo x krát tolik, prázdná hesla bez hlubší myšlenky a argumentů, se s demokracií nepotkávají.

Když opustíme masu Chvilkařů a zůstaneme u kavárenské grupy, seznáme, že různou formou se vymezují vůči všem, kteří nechtějí dále předávat národní kompetence do Bruselu a naopak si chtějí některé vzít zpět. Dále zásadně nechtějí rozlišovat migraci např. z Ukrajiny a tu muslimskou z islámských zemí; až hystericky se brání posouzení islámu v kontrastu s platnou legislativou. Není to nic jiného, než také cenzurními praktikami a papouškováním bruselské korektnosti strkat hlavu do chomoutu federalizující se EU, což je cesta do pekel. Výsledkem bude, že národní, ale i obecně pojímaná evropská kultura, se v budoucnu stane pouze historickým pojmem.

Pod ustáleným souslovím, že EU se musí změnit, které používají skoro všichni, si ale představuje každý něco jiného. Ti, co v současnosti cloumají kormidlem by rádi, aby jim už nadále do směřování EU nikdo nekecal. Ve vztahu k ČR už skoro všeho dosáhli – jsme kolonií, v mnohých oblastech (hlavně v zemědělství) závislí na dotacích, tak už jenom ještě umlčet ty kritiky a místo Babiše tam dostat nějakou beztvarou hmotu a tu dodat také na Hrad. Ti, kteří si změnu představují jen v tom, aby byli k tomu kormidlu co nejblíže, jsou šedá zóna bez většinové podpory a odkývající vše, co kormidelník žblebtne.

Pak jsou zde „buřiči“, kteří při vstupu do EU (za mizerně vyjednaných a ponižujících podmínek) nepočítali s tím, že jen poskytnou prostor pro byznys těm ekonomicky na špici. A ještě se jim nelíbí bezpečnostní situace; ovšem za kritiku a návrhy řešení jen utržili řadu ran (někteří doslova); nejviditelnější jsou však negativní nálepky všeho druhu. Sice v rámci posledních voleb mírně posílili, ale ne tak dostatečně, aby dosáhli alespoň jednou rukou na kormidlo a trochu s ním pootočili.

A jsme opět u šklebící se paní Jourové a její radosti nad tím, že nikdo nemá potřebnou sílu „narušit proces INTEGRACE“, COŽ ODHALUJE JEJÍ SKUTEČNÝ STAV MYSLI. Integrace, takové zakuklené slovíčko, jehož výsledkem je přímo tragická situace v Západních zemích. Řeč je o muslimech; islám musíme jasně nastavené mantinely a to JEN JAKO NÁBOŽENSTVÍ, tedy náboženství jako každé jiné!! Žádná ideologie, žádná tolerance nepřípustných islámských pravidel pod rouškou jiné kultury. Víra je především věc osobní, tedy vyznávat ji jen doma (ovšem i zde za působnosti zákona o rodině) a v mešitě, zde bez výzev ke změně společenského řádu. Muslimové to mají přece snadnější, nepotřebují prostředníka, komunikují při modlitbách přímo s Alláhem. Ale pokud se nelze vystříhat veršů, které jsou v rozporu se zákonem, pak nemá islám v Evropě místo včetně jejich nositelů. K tomu osobní poznámka na okraj jen heslem: největším nebezpečím Evropy není Rusko, jak je nám především proamerickými slouhy předkládáno, ale pátá kolona muslimů, která stále svižným tempem narůstá.

Závěrem – mnohým není v rámci EU proti mysli co nejužší, především ekonomická spolupráce NÁRODNÍCH STÁTŮ bez federativních prvků (nepočíteje ty, kteří slintají nad každým omezením národní suverenity) a nehodlají protěžovat překotné odcházení; avšak, vážení občané - čtenáři, poslední dokumenty z EU nevěstí nic dobrého; BUĎME OSTRAŽITÍ!