Aktuálně je (se zpožděním) ministrovo podivení na místě, neb za existence vysoké inflace, která má kromě jiného rovněž státní zaváhání na štítě, se vysoké marže objevily i u běžného spotřebního zboží včetně potravin. Případy přes 100% jsou hodně na pováženou, ale i marže již přes 50% zapáchají lichvou.

Jako se i jiní odborníci v oboru zmiňovali o možnosti schválit zákon o lichvě v širší podobě, tak i z mého pera byl před časem stejný apel, zahrnujíc do něj i dnešní „vyčůranost“různých subjektů. V tržním systému je určitá svoboda v podnikání, ale společnost /stát!) se musí umět bránit proti zneužívání této volnosti při uplatnění se na trhu.

A světe div se, my přece máme : Trestní zák. § 218Lichva

(1) Kdo zneužívaje něčí rozumové slabosti, tísně, nezkušenosti, lehkomyslnosti nebo něčího rozrušení, dá sobě nebo jinému poskytnout nebo slíbit plnění, jehož hodnota je k hodnotě vzájemného plnění v hrubém nepoměru, nebo kdo takovou pohledávku uplatní nebo v úmyslu uplatnit ji na sebe převede, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo zákazem činnosti.

(2) Odnětím svobody na šest měsíců až pět let nebo peněžitým trestem bude pachatel potrestán,

a) získá-li činem uvedeným v odstavci 1 pro sebe nebo pro jiného značný prospěch,

b) spáchá-li takový čin jako člen organizované skupiny, nebo

c) způsobí-li takovým činem jinému stav těžké nouze.

(3) Odnětím svobody na tři léta až osm let bude pachatel potrestán,

a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 za stavu ohrožení státu nebo za válečného stavu, za živelní pohromy nebo jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek, nebo

b) získá-li takovým činem pro sebe nebo pro jiného prospěch velkého rozsahu.

Proč už dávno, pane ministře Nekulo, nebyl dán konkrétní podnět na řadu subjektů, které mají neúměrné zisky a svým konáním přímo volají po uplatnění § 218 o lichvě. Zneužití objektivních vícenákladů ve výrobě a obchodu stanovením nadhodnocené ceny pro konečného spotřebitele s vysokou marží, není nic jiného než jasná lichva a včasným uplatněním zákona by se jistě předešlo dalším podobným excesům.

Zvláště poslední bod 3/b má tak jasnou, výstižnou textaci, že není ani potřeba právnického vzdělání, aby byl správně pochopen. Je asi příhodné připomenout, že prostor pro uplatnění § 218 Trestního zák. byl už v době Babišovy vlády, ale nic se nedělo. Řada statistických srovnání cen, především za základní potraviny z okolních zemí, již po dlouhou dobu avizuje, že patříme mezi nejhorší, co se týká kontroly trhu s patřičnými dopady.

Současně s posuzováním cen a vůbec cenové politiky je potřebné udělat podrobný rozbor udávaných provozních nákladů, zda tam není t.z. vata, tedy fiktivní náklady, které de facto neexistují. Zvláště u velkých zahraničních řetězců je tendence skrýt do takové položky část převáděného zisku do mateřského sídla.

Jistě, existují tvrdé výhružky, že při důsledném uplatnění § 218 trestn. zák. obchodní společnost opustí český trh a nebo alespoň t.z. vylistuje české dodavatele. Neznám všechny zahraniční vazby, které podporují velké řetězce v činnosti, ale vím, že složité „diplomatické“ souvislosti existují.

Pan ministr se musí rozhodnout: uhýbat řetězcům z cesty a nebo preferovat zájmy českého spotřebitele? Myslím, že exemplární potrestání dle § 218 by mohlo nastolit prostředí, ve kterém by cenová akrobacie byla dosti riskantní a k předražení by nedocházelo a nebo (nejsem snílek) citelně méně.