Má to svou logiku, neb na týlové zabezpečení bylo vždy z voj. strategie pohlíženo jako na důležitou součást frontové linie. Na druhou stranu lze toto prohlášení, (ale bez zbytečných okázalostí), zařadit mezi řadu jiných, výhružnou propagandou nasáklých textů S TÍM, že vojenská zpravodajství evropských zemí by mělo i tak zvýšit pozornost, zda přece jen se v tomto směru nekonají přípravy. Samozřejmě se to týká v prvé řadě amerických dodávek a proto je nepravděpodobné, že by Putin chtěl vyvolat přímý úder zrovna proti USA. Ale takový šelfový úder do nějakého evropského přisluhovače by jako výstraha byl dostatečný. Prizmatem tohoto je halasně zveřejňovaný celkový účet pomoci Ukrajině Českou rep., tak jak to ZBYTEČNĚ učinil Petr Fiala, nahrávkou na odvetu, neb dráždí právě Rusko, ale i domácí občany, kteří mají čím dál více hlouběji do kapsy.

Pokud je deklarována celoevropská pomoc jak ve zbraních, tak i v jiných komoditách, s vynecháním Maďarska a Srbska, měla by svou výši taková pomoc kopírovat počet obyvatel a současně hospodářskou způsobilost. Proč (pane Fialo a paní Černochová) je ČR nepoměrně na špici, když miliardy navíc mohly zalepit díry v podobě nedostatečné pomoci matkám s dětmi, zvláště samoživitelkám, neziskovkám s náplní suplování zdravotnictví, zvláště onkologie, ale také ve skluzu výstavby startovacích bytů pro mladé (s ohledem na slábnoucí porodnost) atd., atd. – seznam je dlouhý.

Zůstává ovšem stále platná, historií mnohokráte potvrzená skutečnost, že setkání protistran – lhostejno na jaké možné úrovni – může spor dříve ukončit, případně oboustranně přesněji specifikovat protichůdná stanoviska, ze kterých se diskusní formou nachází základ pro případné příměří. Zde nejde pominout nedávné prohlášení Donalda Trumpa, že za jeho prezidentování by válka skončila do 24 hodin. Jakkoli se to prohlášení může označit za jako velkohubé, minimálně to naznačuje angažovanost USA v započetí konfliktu.

Tento obsáhlejší úvod je účelový pro následný kritický názor: bezpečnostní konference v Mnichově řešila na prvním místě válečný konflikt Rusko – Ukrajina. Logika věci dává, že by bylo nejlépe, když by byly přítomny obě válčící strany v odpovídajícím zastoupení a hned podotýkám, že ruské zastoupení by bylo neoficiální, určitě na nižší diplomatické úrovni, ale o to lépe informačně dobře vybavené a pro zákulisní jednání připravené. No, nestalo se; snad se v dohledné době najde další příležitost, a snad nebude pozdě. Ale zatím umírají lidé – vojáci, ale také civilisté.

V tomto směru je také potřeba zvážit, – bez jakékoli ruské účasti – kam je možno postupně zajít, aby k příměří vůbec došlo. Určitě je potřeba vzít pana Zelenského stranou a důrazně mu vysvětlit, že mít za cíl převzít samozvané republiky Donbas a Luhansko, včetně Krymu je vstupenka k představení, kde titulní roli bude hrát poslední ukrajinský voják a když nebude srab, tak na poslední palebné pozici tam bude osobně s ním. Tedy bez urážek; cíl je nereálný a snaha o jeho naplnění povede jen k dalším tisícům mrtvých a k ještě větší devastaci ukrajinských měst a krajiny.

Stále více se dere do popředí otázka: „Kdo má zájem na pokračování válečného běsnění?“ Hodnověrným odhalením lze přiblížit konec zabíjení.

P.S.

1) Na právě probíhajícím zasedání OBSE ve Vídni se mnozí demonstrativně bouří proti přítomnosti ruské delegace. Nepopírám, je to poněkud přes čáru bez dřívějšího avíza. Ovšem opouštět sál je nekonstruktivní; jednotlivé delegace by měly odsoudit ruské konání, ale v duchu následujícího bodu 2) by bylo dobré alespoň zákulisně jednat.

2) Pohled do budoucna: rozbitá Ukrajina bude volat do světa o pomoc při obnově; nepředpokládám, že někdo přiměje Rusko k válečným reparacím. Stejně tak není jisté, zda dnešní největší jestřábi budou ti nejštědřejší, ač logika věci to napovídá. Na jaké místo se zařadí ČR při svých zjevných domácích dluzích?