Malé matematické okénko dle procentních zisků z posledních parlamentních voleb: celkový počet s volebním právem= 8 374 501; účast 60,84 % = 5 095 046; celkový zisk vládních stran a těch, které byste mezi „demonstranty“ těžko hledali (příznivci ANO,ČSSD, SPD, KSČM + některá neparlamentní uskupení cca do 5%), a jsme lehce přes 2 700 000. Tedy voliči opozice (největší procento z Prahy) v počtu cca jedné desetiny se silně organizovaně sešli na Letné. Jistě lze také přičíst neutrály a obyčejné čumily, kteří chtějí být jen „u toho“. Plus body se dají udělit za organizaci, ale určitě ne za opozicí privatizované významné dny republiky včetně příslušných specifických míst, viz. Národní třída.

Od kavárenských stolečků se zvedlo pár řečníků, padla tradiční slova o ohrožené demokracii, ale na celé akci ležel „stín“ zastaveného trestního stíhání premiéra Babiše. Smazat ho má ultimátum do konce roku s úkony, které má Babiš splnit. Zazněly rovněž úkoly pro opoziční strany, které však mezi řádky nebyly prvoplánově určeny pro jejich lídry, ale byl to prachsprostý nábor k těm, kteří stojí na hraně nad politickým hřitovem. A pak že je chvilkařský spolek apolitický! Ha, ha, ha.

Z jiných akcí je zřejmé, že opozice se hodně snažila o zviditelnění. Když to nejde u voleb, tak alespoň na ulici. Výrazně se zviditelnila sebranka příznivců Topky na již zmíněné Národní, kde hnusným sprostým pokřikem počastovala Klause ml. a v kontrastu pěla ovace na škrtajícího opilce Kalouska. Tato vylitá žumpa knížecích pohrobků svým počínáním znovu vytahuje návrh, aby znevážení pietního místa ve výroční datum bylo zabráněno policejní ochranou s vymezením volného prostoru – cca 20 až 30 metrů - a všichni, kdož chtějí vzdát tichou vzpomínku na události z 89., by jen s krátkým zastavením procházeli.

Z koncertu na Václaváku mě zaujalo vystoupení Nory Fridrichové, která obhajovala kritizovaný projev moderátorů, kdy hlásají své myšlenky a přesvědčení. Jen přilila olej do ohně, tedy do oprávněné dlouhodobé kritiky ČT, pro její neplnění v rámci VEŘEJNOPRÁVNOSTI svého poslání ve vyváženosti zpravodajství, skladbou hostů a komentářů. Je zřejmé, že potrefená husa se ozvala, neb právě její pořad „168 hodin“ je typickou ukázkou tendenčnosti a preferencí jednoho názorového proudu, ostatně jako celá ČT. Tolik v těchto dnech proklamovaná DEMOKRACIE jistě s pláčem obchází kavárnou zprivatizovanou budovu na „Kavkách“ a ne a ne se do ní dostat!

30. výročí se svými vzpomínkovými a oslavnými akcemi dost zastínilo to 80., které datu 17. listopadu dalo vzniknout. Změna společenského řádu s prioritou různých svobod je důvodem k připomenutí, jak k tomu došlo. Jen doufám, že ti na náměstích si jsou vědomi nejen osobní odvahy mnohých a spontánnosti masového odmítnutí starého režimu pověstným zvoněním klíči; těm všem patří dík za veřejně projevený osobní postoj. Ale celý 89. měl i své zákulisí, přípravu, a to i několik měsíců zpět. Komunisté věděli, že půjdou od válu, a tak šli na dohodu (nepočítám pár jestřábů, kteří si stále mysleli, že je pendreky u moci udrží). Získali mnohé a v té souvislosti nadměrná glorifikace aktérů PŘEDÁNÍ MOCI není na místě. Věřím, že v budoucnu historie popíše, hlavně pro ty mladé, i to, o čem se dnes moc nemluví.

Zpět k té Letné; vyhlašovat i nadále Milión chvilek pro demokracii za nepolitický spolek už moc nejde; spojení se stranami v opozici je zřejmé. Zůstává jen otázkou, které bude stranit a posluhovat. Je symbolické, že nedostudovanost šéfa spolku je přímo v zákrytu s naivitou a nevyzrálostí celého projektu a falešná spokojenost má kořeny v jednostrannosti, byť s masovou, výše vyčíslenou, účastí.