Ten z 1. 9. je hnus za hranou: „Ostatky prezidenta Zemana byly do Brna přepraveny letecky. Sarkofág by se do auta nevešel, tvrdí Ovčáček“

Ano, máme svobodu slova, ale to, jak ji kdo využívá, dává obrázek, co je zač. Nevím, třeba nejsou všichni v Reflexu literární prasata, ale pokud občas na jejich stránky zavítám, často mně to připadá, že autor právě zvedl rypák ze žlabu. Asi to tak v redakci Reflexu chodí: přicházejíc na velkou poradu k šéfredaktorovi, pověsím mozek na svůj háček u dveří, uvnitř odkývám úkoly (bez námitek) a jdu plnit šéfovy příkazy. Jistě, vymýšlím si, ale dle uskutečněných výsledků je zjevné, že mozek autora nebyl přítomen, že zůstal zapomenut na háčku.

Jiná ukázka: Andrej si poplakal na Primě. Vyhraje volby ten, kdo bude nejvíc kňourat? (ZDE) Ten tón je pro Reflex charakteristický – hledat slovíčka sestavená do textu zesměšňujícího, uráživého, současně odtažitého od náplně komentovaného, atd.; evidentně cíleno na „oblíbené“ persony či objekty. Vůbec nehájím premiéra, ať ho klidně zavřou, ale stejně tak hulvácky je nakládáno i jiným (u Babiše -budou volby, tak je potřeba vytáhnout evergreen – čapí hnízdo – ta „spolupráce“ justice, policie a opozice už je směšná). Prostě se to jeví tak, že na odpovídající komentář v Reflexu nemají; holt někdy se sejdou lidi s chybějícím závitem.

Je to smutné, že téměř u každého média, lhostejno zda televize, rozhlas nebo tiskovina, je nutno se obeznámit se zaměřením redakce, tedy s těmi, kdo velí. Nechci pochlebovat mediu, kde publikuji, ale jsou to právě Parlamentní listy, které nechávají mluvit především politiky všech stran, představitele různých subjektů, ale i oponentura má plný prostor; při vlastních komentářích se chovají spíše zadrženě.

Nejsem první, kdo volá po médiu pouze zpravodajském – bez komentářů; ČT to určitě není a Reflex teprve NE!